Já, Mohamed Lahouaiej Bouhlel

Dozvukem děsivého útoku v Nice je také zrušené promítání thrilleru Den dobytí Bastily ve francouzských kinech. Jde v něm, jak jinak, o teroristický útok chystaný právě na den, kdy se udál ten skutečný. Nejde o nový úkaz – kinamusela měnit program třeba už po útocích 11. září 2001. Tehdy jsme se však mohli optimisticky domnívat, že se jedná o jednorázový případ.

Od té doby je bohužel čím dál zřejmější, že teroristé a tvůrci hollywoodských spektáklů usilují – ano, zní to hrozně, ale je to tak – o stejné publikum a uvažují podobně. A také je čím dál pravděpodobnější, že v tomto bizarním souboji nezvítězí scenáristé, ale ti, kdo nezůstávají jen u nápadů. Je docela pravděpodobné, že jednou z věcí, které teroristé západní společnosti skutečně vezmou, budou thrillery o teroristech. Jako fantazie pro bezpečné postrašení obecenstva fungovaly dobře, ale v konfrontaci se skutečnou hrůzou se z nich stávají nepříjemné připomínky reálného ohrožení, nebo (jsou-li obzvláště hloupé) dokonce urážky skutečných obětí. Lze si představit, že producenti si teď už hodně rozmyslí investovat miliony dolarů do filmů, které může vyřadit ze hry jen to, že teroristická „konkurence“dostala stejný nápad.

V souvislosti s útokem muže v nákladním automobilu se ale hovoří ještě o jiném filmu, českém snímku Já, Olga Hepnarová; momentálně se prý promítá ve třinácti francouzských kinech včetně jednoho v Nice. Nevíme, zda se na něj hrnuly davy před útokem a zda je o něj velký zájem po něm: v každém případě je dobře, že tento film distributor z kin nestahuje. Protože zatímco bez akčních thrillerů o teroristech se lze nakonec nějak obejít, pokusů dobrat se příčin a souvislostí strašných činů nebude nikdy dost.

V Česku trvalo déle než čtyřicet let, než došlo na uměleckou reflexi hrůzy, která propukla skrze deformovaného jednotlivce. Jednou bude snad možné natočit film i o tom, kde se vzalo zlo v muži jménem Mohamed Lahouaiej Bouhlel. I on byl nepochybně „já“.