Stát jako kořist
LN Jak hodnotíte obsazování klíčových mocenských postů ve státě vládními stranami?
Jako ukazatel bídy veřejného života a alarmující informaci pro voliče. Obměna těchto postů je v rukou exekutivy, ale musí se dít podle pravidel, a to i nepsaných. Nesmí masově zakládat nedůvěru občanů ve stát. Tato země odložila ambici stát se státem právním a demokratickým někdy v polovině 90. let, kdy dominantní ODS odmítla přijmout – detailně připravený – zákon o státní službě. Zajistila tím vládním stranám na čtvrtstoletí možnost rvát se o obsazení exekutivy volným stylem.
LNNa většinu těchto postů dokázala prosadit své lidi právě ČSSD. O čem to svědčí?
Je to vysvětlení důvodů, proč celá ta opozičněsmluvní parta prosadila zacházení se státní správou jako s kořistí, bez pravidel. Svědčí to o tom, že ČSSD má nejméně skrupulí a současně největší potřebu zajistit svým lidem vliv na exekutivu. Zejména na policii.
LN Neukazuje se, že politika je zkrátka náročné řemeslo a pro- klamace typu „Nejsme jako politici – makáme“neplatí?
Tahle proklamace zajistila autorovi docela slušný politický úspěch, ne? Protože je založena právě na obecném odporu vůči korupční rutině, která ovládla dominantní strany. ODS za to už zaplatila a ČSSD, která nezůstala vůbec pozadu, to teprve čeká. Administrování státu je skutečně vysoce kvalifikované řemeslo, alespoň má být, ale zatím vidíme jen nové kariéry, hemžení ředitelů a náměstků, kteří o státní správě nemají ponětí. Za to poskytnou vedení partají klid „v regionech“a trochu toho financování.
LN Jakou roli při rozdělování vlivu v klíčových institucích hrají lidovci?
Nejsem informován z kuloárů, ale odhadl bych, že marginální. Nemají sílu na to, aby si to rozdali s ČSSD, i kdyby chtěli. Ať jsem poctivý: ani nevím, zda by chtěli.
LN Lze současnou mocenskou mapu srovnat s předchozím obdobím vlády ODS (2006 až 2013)? Která ze zavedených stran byla v disciplíně ovládání strategických úřadů „nejšikovnější“?
Historicky se k věci dostala ODS dříve, ale ČSSD brzy srovnala krok, spolu s opoziční smlouvou. Jsou stejně šikovné a stejně nepřijatelné.
Exministr spravedlnosti Jan Kalvoda zastával post místopředsedy dvou vlád Václava Klause. Měl tedy přehled o tom, jak se dělily moc a vliv ve státních institucích v privatizační éře 90. let. Dnes se bývalý předseda ODA věnuje advokacii. Nynější chování stran kritizuje především kvůli snaze ovládnout policii.
LN Co je pro udržení moci a vládnutí důležitější – mít vliv v bezpečnostních složkách (BIS či policie), nebo kontrolovat ekonomicky zaměřené instituce (Generální finanční ředitelství či Finanční analytický úřad)?
Tahle otázka vychází z předpokladu, že ovládání těchto sfér exekutivy je politicky zneužíváno – pro udržení moci, tudíž proti politickým konkurentům. Otázka je bohužel relevantní, ale sama o sobě už implikuje závažnou odpověď, obě jsou v tomto pojetí zacházení s mocí důležité. Aktuálně jsme svědky vyostřené situace, významu nabývá ovládání bezpečnostních složek.
LN Které tři úřady či instituce ve státě považujete za nejdůležitější mít „pod kontrolou“?
Odpovím jinak: upozorněním, která instituce být pod kontrolou nesmí. Justice. I kdyby ministr vnitra reorganizoval každý týden a postupně kvalifikované policisty nahradil regionálními spolustraníky, ta poslední bariéra a ochrana před politickou svévolí je soud. Soudci si zaslouží ochranu před politikou a odpoutání od exekutivy.
Je ale nutno i jim připomenout, že princip soudcovské nezávislosti není jen v samosprávě, ale klade také otázku, jak jsou soudci jako stav připraveni být nezávislými. Že je to otázka aktuální, ukazují peripetie s „justiční mafií“i řada podivných rozsudků.
A další institucí je státní zastupitelství, řazené do exekutivy. Jeho renesance před pár lety neodpověděla adekvátně na celá desetiletí, kdy orgán veřejné žaloby posluhoval politice.