Stát má na krku arbitráž kvůli radiálám
Dubajský investor chce doplatit nájemné za pozemky pod klíčovými dopravními stavbami. Česko se ale hrozeb neobává
PRAHA Sedmdesát tři. K tomuto číslu se vyšplhal počet hrozeb, které dostal český stát podle mezinárodních smluv na ochranu zahraničních investic od dob arbitráže s americkou společností CME kvůli televizi Nova, jež daňové poplatníky přišla na deset miliard korun.
Poslední pohrůžkou, která dorazila, je oznámení dubajské společnosti Alcor Holdings Ltd, že je připravena jít k mezinárodnímu tribunálu kvůli tomu, že jí Praha dluží skoro půl miliardy korun jako nájemné za pozemky pod klíčovými dopravními tepnami – Jižní a Štěrboholskou spojkou, Rozvadovskou spojkou a Cínoveckou.
Parcely pod klíčovými dopravními stavbami získala přes restituenty v letech 2010 a 2011. Spojky přitom byly budovány již za komunismu v 80. letech, kdy se vlastnické právo k pozemkům neřešilo. Praha ovšem s poukazem na to, že jde o veřejný statek, odmítla s českou dceřinou firmou dubajského investora jednat a odkázala ji na soud. Ten ovšem v posledních pěti letech nedokázal rozhodnout. Alcor Holdings Ltd tak z České republiky vycouvala a svou dceřinou firmu odprodala. „Tímto převodem se tedy Alcor Holdings Ltd své investice v České republice zbavila, ale uplatňuje mezinárodněprávní nárok, který jí vznikl v době, kdy svou investici v České republice měla,“píše v oznámení o možném sporu právní zástupce dubajské společnosti Ondřej Sekanina. Tam také vyčísluje, že požaduje 99 procent ze sumy 487 milionů korun nezaplaceného nájemného za pět let, protože Alcor Holdings v českém Alcoru držel právě 99procentní podíl.
Dvojhvězda z Dubaje
Letos v únoru pak česká firma získala nového dubajského majitele. Společnost Mizar Limited. Kdo za oběma arabskými firmami stojí, není zřejmé. Sekanina dotazy LN odmítl s tím, že „zatím nemá od klienta autorizaci cokoli komentovat“. Pozoruhodná jsou ovšem jména firem – Mizar a Alcor je totiž první známá dvojhvězda ze souhvězdí Velké medvědice, spatřením Alcoru se ověřuje ostrost zraku. Ve skutečnosti jde dokonce o systém šesti hvězd (čtyři v systému Mizar a dvě v systému Alcor), což ukázaly až přesnější přístroje moderní vědy.
Ministerstvo financí, jehož arbitrážní odbor je zodpovědný za mezinárodní spory s Českou republikou, zaujalo stejný „bojov- ný“postoj jako v případě jiné pozemkové kauzy Prahy. Tedy že případná žaloba je bezpředmětná, protože mezinárodní smlouvy nejsou určeny k ochraně spekulativních nákupů.
Tou druhou kauzou je spor se známým švýcarským developerem podnikajícím v Česku Sebastianem Pawlowským, který v původním podání z loňského roku vyčíslil svůj nárok až na 2,6 miliardy korun. Později svůj nárok zmírnil na 2,2 miliardy korun.
V průběhu minulého desetiletí skoupil podnikatel, který proslul zejména pronájmem Škodova paláce magistrátu hlavního města, za 360 milionů korun rozsáhlé pozemky na jihovýchodním okraji hlavního města – v městské části Benice. Na 30 hektarech se rozhodl vystavět se svou firmou Projekt Sever stovky bytových jednotek. Nejdříve dosáhl změny parcel na stavební, což ovšem následně zrušily soudy, kam se odpůrci stavby obrátili. A Praha se podle něj nedostatečně bránila a zmařila tak jeho investici.
Česko není kasička
V prosinci, kdy uplynula půlroční lhůta na smírné řešení, Pawlowski veřejně prohlásil, že okamžitě podává žalobu k arbitrážnímu soudu ve Washingtonu. Dodnes ovšem žaloba k arbitrům nedoputovala.
Zatím se tak řadí do statistiky arbitrážních hrozeb, které nedošly naplnění. Jak již bylo zmíněno, za poslední více než dekádu jich do sídla resortu financí v Letenské ulici dorazilo 73. Skutečně zahájeno bylo ale jen 30 řízení. Ostatní oznamovatelé možných mezinárodních sporů své pohrůžky nenaplnili. Vedení arbitráží je nákladné, a pokud nemá žalobce případ skutečně dobře vyargumentovaný, je boj se státem vel- mi náročný. Po prvních prohraných sporech totiž Česko změnilo taktiku a přestalo být kasičkou pro investory.
Z osmnácti sporů, které dospěly až k verdiktu mezinárodních tribunálů, tak prohrál český stát jen tři. Ovšem dva nejznámější – spor o Novu se CME a bitvu s japonskou Nomurou kvůli padlé Investiční a Poštovní bance – vytvořily miliardovými platbami Česku pověst snadného cíle. Aktuálně je pak v běhu dvanáct dalších mezinárodních pří, z nichž nadpoloviční většina je kvůli dodatečné dani pro solární elektrárny.
Pokusy zahraničních investorů erár postrašit se začaly množit hlavně ve chvíli, kdy stát začal uzavírat více dohod o narovnání ještě předtím, než mohli případ posoudit arbitři. Po prohrané bitvě s Nomurou, která se ještě před výrokem o odškodném vyřešila narovnáním za více než 3,5 miliardy korun, se podobnou cestou postupovalo také ve sporech s ocelárenským obrem ArcelorMittal nebo v případě k+Ventures Partners.
„Předchozí narovnání vnímáme jako strategickou chybu, která by se neměla opakovat. Teď už se do kouta nenecháme zahnat,“varuje nynější šéfka arbitrážního odboru ministerstva financí Marie Talašová.