Turecko si už s Kremlem rozumí
Nepřátelé na život a na smrt se stali opět strategickými spojenci. Nikdo neměl větší užitek z tureckého nepodařeného puče než vládci Ruska a Turecka Putin a Erdogan.
MOSKVA/PRAHA Turecko včera na čas pozastavilo platnost Evropské konvence pro lidská práva, protože v zemi platí po nepodařeném puči výjimečný stav, vyhlášený na tři měsíce. Turecký prezident Recep Erdogan tak může pokračovat v bezprecedentních represích. Staronový spojenec Ankary Moskva má pro drastické čistky pochopení. Nejen to. Podle íránských i některých ruských médií mělo Rusko na neúspěchu pučistů nejen svůj zájem, ale i významný podíl.
Jako první uvedla tuto zprávu íránská agentura Fars a několik dalších arabských novin, které se odvolávají na své zdroje v diplomatických kruzích v Ankaře. Podle nich ruská vojenská rozvědka několik hodin před pučem zachytila šifrované informace o jeho přípravě. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov včera ale uvedl, že takové informace nemá.
Pomohli ruští zpravodajci?
Podle ruských vojenských expertů je to technicky možné díky vojenské přítomnosti Rusů v sousední Sýrii, na vojenské základně v Chumajnim, kde je hlavní centrála ruské vojenské rozvěd- ky s nejmodernějším zařízením pro zachytávání kódované a utajované komunikace. Nejdůležitější zprávou pro Turky, kterou Rusové zjistili, údajně bylo, že několik tureckých vrtulníků se chystá vyletět směrem k hotelu v Marmarisu, kde se nacházel v danou chvíli prezident Erdogan.
Na pokyn z Kremlu prý byly o akci okamžitě informovány turecké zpravodajské služby MIT. V tu chvíli to znamenalo, že pučisté nemají šanci. Zřejmě jen díky Rusům Erdogan včas hotel opustil – těsně před tím, než do něj vtrhli povstalci bezpochyby s cílem ho zlikvidovat. Pokud by byly tyto zprávy pravdivé, Erdogan by měl být Putinovi vděčný. Nejen za to, že zůstává ve funkci, přitom značně posílen, ale i za svůj život. Jejich setkání počátkem srpna bude jistě vřelé.
Přitom ještě vloni na podzim se Moskva a Ankara tvářily jako úhlavní nepřátelé. V listopadu 2015 Turky sestřelené ruské letadlo nad turecko-syrskou hranicí znamenalo konec tureckého ovoce v Rusku a ruských turistů na tureckých plážích. Armáda ruských médií zahájila propagandistický útok na Turky, ze kterých během několika dnů po incidentu byl největší nepřítel Moskvy, spolu s USA a Ukrajinou. Jenže Rusko, které i bez konfliktu s Tureckem je v nezáviděníhodné izolaci kvůli svým vojenským dobrodružstvím na Ukrajině, brzy pochopilo, že konflikt je třeba urovnat.
První promyšlený signál vyslal Putin směrem k Turecku 14. dubna během besedy s občany. Od dvanáctileté školačky Vary Kuzněcovové dostal dotaz, koho by jako prvního zachránil, kdyby mu před očima tonuli ukrajinský prezident Petro Porošenko a turecký Recep Erdogan. Připravená odpověď Putina zněla: „Pokud se někdo rozhodne utonout, zachránit ho nelze. Ale my podáme pomocnou ruku jakémukoliv našemu partnerovi, pokud o to bude mít zájem.“Tak ruský prezident naznačil, že není vše ztraceno.
To došlo Erdoganovi. 12. června zaslal do Moskvy zdravici při příležitosti Dne nezávislosti Ruska. 29. června Putinovi zatelefonoval. Výsledek – obnova vztahů. V Moskvě oceňují i to, že oba piloti, kteří vloni sestřelili ruskou stíhačku, jsou za mřížemi – pravda, nikoliv kvůli tomuto incidentu, ale jako účastníci pokusu o puč.
Sultán a car
Zatímco EU peskuje Ankaru kvůli represím a porušování lidských práv, z Ruska podobná kritika nezní. Někteří ruští komentátoři zdůrazňují charakterovou podobnost Erdogana s Putinem – prvního nazývají sultánem, druhého carem. Ukrajinský časopis Focus je popsal trefně jako autoritářské vůdce s machistickými sklony.
Podle šéfredaktora ruského serveru Ježedněvnyj žurnal Alexandra Rylkina spojuje ruský a turecký režim snaha o „uchování osobní moci vůdce“. Oba prezidenti podle novináře „archaizují“společnost a likvidují systematicky demokratické instituty. „To vše se může stát pevným základem pro dlouhodobé spojenectví obou zemí. Ve světle úkolů, které si Erdogan vytýčil, je pro něj Putin mnohem komplexnějším a spolehlivějším spojencem než celé EU.