Jak se umělci zaběhli do světa sportu
Centrum současného umění DOX v Praze připravilo výstavu Sportu zdar!, která propojuje dva svébytné světy a mapuje jejich vzájemné prolínání: sport a umění. Práce více než šedesáti českých výtvarníků se sportovní tematikou je k vidění do 10. října.
Karel Malich skákal do výšky, Theodor Pištěk propadl rychlým automobilům, František Mertl cyklistice, Jiří Sozanský boxu, Krištof Kintera miluje běh a Michael Rittstein vášnivě rád plave. Sportem, jeho odrazem v umění, sportujícími umělci i sportovci s osobním vztahem k umění se zabývá novinář a spisovatel Petr Volf už od 90. let.
Z dlouhodobého zájmu vzešla nejen obsáhlá česko-anglická publikace Sport v umění (na konci loňského roku ji vydalo nakladatelství Kant), ale také ojedinělý výstavní projekt Sportu zdar!, který můžeme považovat za jakousi adaptaci této knihy. Na rozdíl od ní však kurátoři Petr Volf i Leoš Válka výstavu nerealizují v témže záběru, ale jejich „startovní výstřel“padne v roce 1945, kdy se sport postupně stával celospolečenským fenoménem, a končí u pomyslné cílové pásky datované rokem 2016.
Rozsáhlou expozici rozčlenil Leoš Válka (ředitel Doxu) podle charakteru jednotlivých exponátů – ať už jde o obrazy, fotografie, sochy, glazovanou keramiku, výšivku, či instalaci – pomocí masiv- ních výstavních panelů. Kdyby se převedly do jednoho celku, vznikla by 100 metrů dlouhá a 7 metrů vysoká zeď. V galerii tak podle Volfa vznikla velkorysá výstavní architektura, s jakou se v soukromé instituci setkáme jenom výjimečně. Jasno měli oba kurátoři i ohledně výběru exponátů: „Zajímali nás umělci, pro které nebyl sport ojedinělým pokusem, ale v průběhu tvorby se k němu vraceli, jako třeba Michael Rittstein, Jiří Sozanský, Tomáš Měšťánek, nebo vytvořili jednorázově zajímavý cyklus, kupříkladu Pavel Brázda, Stanislav Diviš, Linda Pelclová nebo Iveta Pilařová,“objasňuje Petr Volf.
Sólo pro Zátopka
Kolekci otevírají klasikové českého moderního výtvarného umění – členové skupiny 42 Kamil Lhoták a Bohumír Matal. Ti na svých plátnech ze 40. let zachytili cyklisty na vyhlášené Tour de France či brněnském okruhu. Výstava se dále rozvíjí podle cyklů, které spolu navzájem souvisí, jako je například kult těla a cvičení. Vedle sebe jsou tak prezentovány spartakiádní fotografie Zdeňka Lhotáka z roku 1985 dokumentující sesta- vu vojáků a černobílé fotografie s formacemi Františka Skály z roku 1993.
Významnou část expozice představují velkoformátové obrazy běžců, cyklistů, fotbalistů a krasobruslařů Jiřího Načeradského z přelomu 60. a 70. let ve vypjatých pózách. Jejich předlohou byly snímky v dobových novinách a časopisech. S generací 60. let se zároveň mění pohled umělců na sport až k jeho absurdnosti. Bezesporu nejpodivnější dílo představuje groteskní cyklus Martina Velíška, v němž zobrazuje lyžaře v těch nejméně předsta- vitelných situacích. Zvláštní, samostatná výstavní sekce této rozsáhlé přehlídky je zasvěcena běžecké legendě Emilu Zátopkovi. Najdeme tu model sochy od Radima Hankeho, jejíž originál stojí na Stadionu mládeže ve Zlíně, fotografie Václava Chocholy, realistickou bustu z pískovce od Martina Reinera z 50. let či pohyblivou instalaci Davida Černého Zátopkovy nohy, která se zanedlouho objeví v ulicích Ria.
Ke zřejmě nejpozoruhodnějšímu artefaktu vystoupá návštěvník až v samém završení výstavy: v takřka sakrálním prostoru gale- rijní „věže“se nachází instalace Superstart od uměleckých skupin Kamera Skura a Kunst-Fu. Jde o postavu v gymnastickém úboru visící na kruzích, jež připomíná Ježíše. Ve dvojí projekci mu zleva i zprava střídavě fandí diváci. Předlohou díla je póza Aloise Hudce, který v roce 1936 zvítězil v gymnastických cvičeních na kruzích na olympiádě v Berlíně. „Toto symbolické dílo má spoustu rovin a každý z nás jej může číst podle svého,“uzavírá kurátor výstavy Petr Volf.