Na ruský způsob
Putin a Kejval nemístně vytahují osmdesátá léta
Kolektivní vina je obecně nepřijatelný princip. A přece lze akceptovat včerejší rozhodnutí sportovní arbitráže v Lausanne, která zamítla odvolání osmašedesáti ruských atletů proti kolektivnímu vyloučení z blížících se olympijských her v Riu od mezinárodní federace IAAF.
Důvodem je dopingová aféra, která obnažila praktiky v Rusku. Nedovolená podpora sportovců tam byla státem řízenou, systémovou záležitostí. Navazovala na praktiky z let studené války, kdy tvrdý doping byl – zřejmě na obou stranách železné opony, ale na té východní určitě – státní politikou.
V odmítavé reakci Kremlu, jmenovitě i Vladimira Putina, se „mluví o analogii s počátkem 80. let minulého století“. Připomeňme: SSSR vpadl do Afghánistánu a USA a některé další státy bojkotovaly roku 1980 olympiádu v Moskvě. Evropské komunistické státy (vyjma Rumunska) na oplátku bojkotovaly o čtyři roky později hry v Los Angeles. Šlo o ryze politická rozhodnutí, o boj – skrze vrcholový sport – dvou mocenských bloků. Kreml nyní říká, že rozhodnutí arbitráže v Lausanne chtě nechtě připomíná neblahou dobu osmdesátých let.
Není to pravda. Tehdy šlo o prvořadě politické bojkoty, řízené z nejvyšších míst daných zemí. Teď se primárně vychází ze sportu, jeho podmínek a praktik, které v případě Ruska řídil hodně nefér prostředky přímo stát.
Pozoruhodný je v tom postoj šéfa Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala. V rozhovoru pro včerejší vydání LN prohlásil, že primárně neběží o selhání ruských sportovců; jedná se především, tvrdí Kejval, o selhání systému Světové antidopingové agentury (WADA). A na rozdíl od 80. let už doping „nelze nahlížet jako problém systémový“. Jinými slov: Kejval Putinovo Rusko z aféry vyviňuje.
Tuzemský koordinátor boje proti dopingu, tedy vedoucí Antidopingového výboru ČR, Jan Chlumský však včera na verdikt z Lausanne reagoval jednoznačně: je pro vyloučení nejen všech ruských atletů, ale i dalších ruských sportovců z OH v Riu. „Neříká se mi to lehce a jsem přesvědčen, že výjimky (tedy nedopující ruští sportovci – pozn. aut.) existují, ale všechno bylo doopravdy tak rozšířené, že jde o nezbytný krok. A ti nevinní by měli zvýšit tlak na sportovní orgány, aby sport v Rusku očistili maximálním možným způsobem...“argumentuje Chlumský. Tohle schvalování kolektivní viny je férovější než putinovština/kejvalovština. Josef Chuchma