Blahobytný senior?

Hrátky s čísly nám o kvalitě života mnoho neřeknou

eské důchody patří k nejlepším na světě, volaly včera některé zpravodajské titulky. Jako obvykle titulky klamou – skutečnost je o dost barvitější. Hrátky s agregovanými čísly přitom přinášejí vždycky zajímavé výsledky: víte, že podle Global Retirement Index skupiny Natixis je Česká republika jedenáctá na světě v „materiálním blahobytu lidí na odpočinku“(jen o chloupek za Nizozemskem, Dánskem a Švédskem), a dokonce čtvrtá nejlepší na světě z hlediska „příjmové rovnosti“?

Všechna tato čísla jsou v prvé řadě relativní. Pokud někdo vydělával celý život 16 tisíc korun a dostává ve stáří v důchodu tisícovek 11, je to pro cifršpiony z Natixis superluxusní výsledek – podle nich dokazuje „vysoký důchod“(v poměru k předchozí mzdě). Fakt, že za tu sumu osamělý senior jen tak tak poplatí nájem, jídlo a zdravotní potřeby, je už mimo jejich metodologii.

Chceme-li být k výzkumu vstřícnější, pak jej můžeme shrnout takto: patříme mezi srovnávanými třiačtyřiceti zeměmi do první poloviny z hlediska bezpečnosti zabezpečení ve stáří. Vzhledem k tomu, že máme z ústavy garantované bezplatné zdravotnictví, důchody vyplácí státní úřad a i jinak máme poměrně velkorysý sociální systém, není osmnácté místo žádná velká sláva.

Zpráva investiční skupiny Natixis (nedivte se, že ji neznáte, vznikla teprve před šesti lety) je samozřejmě pro nás příjemné čtení, nechali jsme za sebou všechny tři partnery z Visegrádu, stejně jako Francii či Japonsko.

Ale ta čísla jsou překvapivá právě jen do té chvíle, kdy si uvědomíme, že studie srovnává „bezpečnost zabezpečení“v penzijním věku – tedy nikoli výši, spravedlnost či udržitelnost důchodů ani kvalitu. Petr Kamberský