Pučisté versus revolucionáři

Události se na nás i o prázdninách hrnou překotným tempem, že dokonce ani autorka jazykového sloupku neví, o čem psát dřív. Dost bouřlivou inspiraci poskytly nepokoje v Turecku. Zastavme se proto u slova puč. Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) vysvětluje puč jako „násilný politický převrat (zprav. reakční) provedený malou skupinou lidí“a uvádí příklady kontrarevoluční puč, protilidový puč, vojenský puč atd. Další odborné publikace upřesňují, že puč je (pokus o) svržení legitimní vlády politickou nebo vojenskou skupinou. V Českém etymologickém slovníku se dočteme, že puč pochází z německého Putsch, což je „původem švýcarsko-německé slovo znamenající úder, bouchnutí“(ekvivalent českého bum, prásk). „Do němčiny se dostalo ve 40. letech 19. st., kdy jím byla označena náhlá lidová povstání na různých místech německy mluvící části Švýcarska.“Slovníky dokonce nabízejí kuriózní zdrobnělinu puček, která je ovšem spíše výjimečná a dosti expresivní (Puček přijde jistě, protože „naše hlava“musí ukázat, že jsme připraveni.). Ti, kdo puč provádějí, jsou pučisté, hovorově pučisti. Je zajímavé, že puč nebo pučista je označení, které může být stylově neutrální, ale i hanlivé, což zjevně souvisí s tím, že vnímání takového politického převratu může být různé. A tím se dostáváme ke vztahu puče a revoluce. Potenciální hanlivost slova puč v určitém kontextu se totiž dobře ukazuje na označo-

JAZYKOVÉ OKÉNKO

vání československého únorového převratu v roce 1948. Zatímco v době socialismu šlo o revoluci, po roce 1989 se pro únor 1948 začalo téměř důsledně používat označení komunistický puč. Revoluce v sobě má rys masovosti, všelidovosti a vnímáme ji více jako opráv- něnou a pozitivní. Definice slova revoluce je v SSJČ poněkud poplatná době: „Zásadní změna, převrat společenského řádu spojený s převzetím politické moci novou, historicky pokrokovou společenskou třídou, často prováděný, zvláště dříve, ozbrojeným povstáním“(vypukla revoluce, krvavá revoluce, uskutečňovat revoluci). Novější Slovník spisovné češtiny je objektivnější. Revoluce je podle něj „zásadní kvalitativní změna, převrat společenského řádu, často formou ozbrojeného povstání“. Z obou definic je však patrný rozdíl ve vnímání obou pojmů. Puč ve svém pejorativním užití na rozdíl od revoluce v sobě může mít promluvčího negativní rys partikulárních zájmů malé skupiny lidí: I naše revoluce se v přítomnosti scvrkávají v puče (týdeník Naše doba). Roli může hrát i to, že revolucemi se obvykle nazývají úspěšně provedené převraty (a z počátečního puče se může stát revoluce). I označení revolucionář má v sobě, jak se zdá, mnohem více důstojnosti než pučista. Přitom úmysly mohou být u obou jak ty nejčistší, tak ty nejhorší. A jak ukazuje už zmíněný únor 1948, někdy záleží i na úhlu pohledu, co označíme za puč a co za revoluci.