Z brexitu se může radovat jen Kreml
Odchod Velké Británie z Evropské unie promění i tamější právní postupy, očekává profesor Jan Kuklík
Nová britská premiérka Mayová by měla svůj mandát osvědčit v nových volbách, upozorňuje Jan Kuklík, děkan pražské právnické fakulty a expert na anglické právní dějiny. Velí jí tak totiž ústavní tradice. Podle něho Británii každopádně čekají kvůli brexitu složité časy, jež mohou vést i ke změně ústavních zvyklostí.
jinak, a nesplnil to, co před volbami slíbil. V parlamentních volbách se mu podařilo eliminovat UKIP, ale byl pak nucen k referendu.
Strategie dojednat dohodu s EU, tu prezentovat jako politické vítězství a jít co nejrychleji do referenda, se ukázala jako podcenění situace. Začaly se totiž objevovat nové, i když rovněž tradiční argumenty, jako je nedůvěra vůči východní Evropě nebo zkušenost s volným pohybem osob, která se koncentruje opět na Východoevropany portrétované jako polské dělníky zabírající pro sebe i část Londýna.
Kampaň před referendem ukázala ještě jednu důležitou věc. Ani zastánci setrvání v EU totiž neukazovali její výhody, snad s výjimkou akademické sféry. Na obou stranách se tedy projevovaly spíše negativní argumenty, zejména co vše špatného EU přináší, nebo naopak co strašného ekonomicky by se stalo, kdyby Británie vystoupila. A tomu, že Británie bude stát tak nějak vedle Evropy, nasvědčují i historické argumenty.
LN Může si Theresa Mayová už kvůli zmíněné ústavní tradici dovolit nejít do předčasných voleb?
Problémem je, že labouristé nejsou v kondici a nemůžou si předčasné volby dovolit. Nebude proto snadné najít parlamentní většinu, která by o nich mohla rozhodnout. Na druhou stranu se může objevit určitý tlak veřejnosti amédií, které začnou ústavní tradici připomínat. Protiargumentem bude, že další volby během několika měsíců po referendu by společnosti neprospěly.
Můžeme se bavit třeba o době jednoho roku. Nedovedu si ale představit, že by Mayová vládla až do konce tohoto volebního období. Uvidíme také, kdy začnou jednání o vystoupení a jak budou probíhat. A pak se objeví otázka, zda měnit vládu během tohoto vyjednávání. Vše může vést k proměně ústavních zvyklostí.
LN Může být změna natolik velká, že by třeba došlo ke změně volebního systému, federalizaci nebo přerodu na republiku?
To asi nehrozí. Nejméně pravděpodobná je republikánská forma, královská rodina bude vnímána jako určitý bod jistoty, i vzhledem ke Skotsku. Ale právě s jeho postavením se bude muset Británie vyrovnat. Zapomínáme však na Severní Irsko, jež bude pro Evropu rovněž problematické. Členství v EU totiž sehrálo zklidňující roli v irském problému.
To vůbec nemusí vést k tomu, že se Velká Británie stane „Malou Británií“, ale rozhodně to povede k nestabilitě. Vše se teprve uvidí, půjde o záležitost několi- ka let. Británie navíc dovede krize překonat racionálně, nikdy nenechá převládnout vášně. Jsem tedy spíš optimistický. Nemám obavu, zda to Anglie zvládne. Zda to zvládne i Velká Británie, na to bych ale ještě nevsadil.
LN Jde v případě možnosti rozpadu Velké Británie o nejkrizovější okamžik v dějinách?
Z hlediska integrity unie je to srovnatelné jen s odchodem Irska a se vznikem Irské republiky. To může být vážnější problém. I ve skotském referendu před dvěma lety ale nakonec převážily racionální argumenty nad emocemi. Rozdíl byl v tom, o čem Skotové mluvili a jak hlasovali. Pokud by se toto udrželo, Velká Británie má naději.
LN Británie je už historicky pro Evropu jakousi krabičkou poslední záchrany. Jak to bude teď? Nahraje brexit konkurentům EU?
Brexit určitě EU oslabí. Rozhodně z toho nikdo nemůže mít radost, tedy s výjimkou Kremlu a jím podporovaných politiků. Z geopolitického hlediska to tak je. EU přežije i bez Británie, ale oslabí se v době, kdy by naopak měla posilovat a být ekonomicky úspěšnější. Brexit přišel v dost nevhodnou dobu, v sérii špatných zpráv uplynulého desetiletí. Zejména s ekonomickými problémy Řecka a dalších jižních členů a migrační krizí.
Soustředit se teď na odchod jednoho z klíčových členů může EU odčerpat energii, kterou by potřebovala na řešení fakulty.
Věnuje se zejména československým a anglickým právním dějinám.
Působí také jako ředitel Ústavu právních dějin.
Autor či spoluautor řady knih, například Poodhalené tváře anglického práva, Dějiny angloamerického práva, Do poslední pence, Dlouhé stíny Mnichova či Znárodněné Československo. jiných problémů. To možná trochu podceňujeme, že tohle využije každý konkurent EU, ekonomický i politický. To je ta špatná zpráva.
Jako impuls ale můžeme pochopit nasměrování EU k přemýšlení o společných hodnotách a zájmech a o určité reformě. Strukturální změny a otevření hlavních smluv by však mohly vést k vyjednání ještě horších podmínek než v současnosti. Aby se nestalo, že někdo řekne, tak to rozpusťte a dojednejte znovu. To není racionální politika.
LN Jak by měly vypadat dohody Británie s EU? Měly by být pro Brity pozitivní, nebo by jim mělo být dáno najevo, že z EU opravdu vystoupili a musejí nést důsledky tohoto rozhodnutí?
Řešil bych to racionálně a hledáním vzájemné výhodnosti. Nemůže to ale být tak, že by Británii zůstaly jen výhody a všech kritizovaných nevýhod se zbavila. Dát jim však v jednání najevo, že jim to osolíme, protože způsobili veliký problém, by byla ta nejméně šťastná varianta. Největším paradoxem bude, když brexit nic moc Británii nepřinese a ukáže se, že bez Evropy to nejde a nevytvoří se až natolik odlišný systém.
LN Pro obě strany výhodné dohody mohou EU a evropské integraci spíše pomoci, nebo uškodit?
Zatím nevíme, netušíme, s čím obě strany přijdou. Pokud by ale Evropa zvládla tento problém racionálně vyřešit, může to být pro ni novým impulsem. Ze střednědobého hlediska to určitě nebude výhoda, oslabí to obě strany, ale s Unií to zatřese, což by mohlo mít pozitivní efekt. Za dva roky to ale může být všechno jinak. Bude hodně záležet na výsledku prezidentských voleb ve Francii.
LN Jak bude vypadat nová role Německa, které je kvůli druhé světové válce stále zemí v podmínce?
Odchod Británie z EU určitě Německo posílí. Otázkou ale je, co si z toho vezme Německo samo. Zda to nepovede k předefinování německé politiky vůči EU, i když doufám, že ne. Jeho role by měla být Evropě prospěšná, ale zároveň by měla být pro Německo důstojná. Aby mělo pocit, že je důležitým a významným státem. Neumím si představit návrat ke stavu před EU. Ti, co po tom volají, si neuvědomují potenciální nebezpečí. Proč by si třeba malé a střední evropské státy měly přát návrat k politice velmocí? Ne, že by neexistovala imimo struktury EU, ale zatím jsme neviděli příliš pozitivních výsledků. V zájmu menších států je proto EU zachovat. LN Malé státy se ale teď mohou bát germanizace nebo frankofonizace EU…
Je to trochu kacířská myšlenka, ale i kdyby v EU převládly velké státy, pořád je to lepší výsledek než její rozpad či zúžení na tvrdé jádro integrace. To by byla prohra myšlenky, do níž jsme hrozně moc investovali. Byla by to prohra celého vývoje po roce 1989 s následky horšími, než si dnes dokážeme představit.
EU je totiž nejen ekonomicky výhodná svým velkým trhem, ale je to i společenství států, které zastávají demokratické hodnoty a určitý koncept lidských práv. Mohli bychom se tak okrást o pozitivní hodnoty.
Z brexitu vyplývají různá poučení a jedním z nich je, že je vhodné hledat na EU pozitivní prvky a nezdůrazňovat jen ty negativní, i když společnost chce slyšet právě špatné zprávy. Nejde jen o ekonomické argumenty, Česká republika by na tom nebyla stejně dobře, kdyby nebyla členským státem EU. Chtít si třeba podřezat přístup na trh s takto orientovanou ekonomikou by bylo proti vlastnímu zájmu. Možná je to ale v zájmu jiných států.
Toto všechno podporují konkurenti EU. Ruská politika zdůrazňuje tyto aspekty a není náhodou, že Rusko podporuje nacionální a pravicové politiky, nejen ve Francii. Místo EU nabízejí Putinův model, to je dobré si uvědomit. Pokud chce někdo žít v režimu, který by byl podobný tomu ruskému, má teď ideální příležitost.
Politici dnes surfují mezi názory voličů, a často proto mění ty vlastní, které prezentují třeba před volbami. Kdyby ale dnes prezentoval někdo z politiků jako své hlavní téma silnou vizi pro Evropu, je otázkou, zda by byl vůbec zvolen.
LN Vidíte politiky jako Monet nebo Adenauer, kteří by mohli Evropu současnou krizí provést? Má někdo evropskou myšlenku jako osobní projekt?
Projevila se krize politických elit. Politici dnes surfují mezi názory voličů, a často proto mění ty vlastní, které prezentují třeba před volbami. Kdyby ale dnes prezentoval někdo z politiků jako své hlavní téma silnou vizi pro Evropu, je otázkou, zda by byl vůbec zvolen. To si uvědomují a nevím, zda by chtěl tuto roli některý z evropských lídrů převzít.
Jednou z výjimek je německá kancléřka, ačkoliv ji oslabila migrační krize. Oslabuje ji také strach z dominujícího Německa, což je paradox. Oni tu političku mají a obecně jsou schopní generovat politiky této ligy, ale u řady národů existuje stále latentní strach spolehnout se jen na samotné Německo. S vizí dalšího směřování Evropy ale podle mě nakonec stejně přijde německý kancléř. Ať už to bude kdokoliv, to se vsadím.
Na článku spolupracoval Jan Klesla