Lidi, pojďme do nich!
Pocit „hnědnutí české společnosti“je klam. Přesto roste počet nespokojených občanů, kteří si to chtějí s někým vyřídit
Zrušit, zavřít, zničit – zní facebookovými diskusemi na adresu sluníčkářů, politiků, novinářů, muslimů, havlistů, pravdoláskařů, neomarxistů, Židů, anarchistů, vítačů a dalších vlastizrádců. Nebo z druhé strany proti ovarům, putinovcům, fašistům, komunistům, vidlákům, agentům a dalším rudohnědým šmejdům. Proto při zběžném pohledu do průzkumů nálady obyvatel Česka překvapí ten klid.
Na otázku Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) po spokojenosti se životem, odpověděly letos v květnu dvě třetiny respondentů, že jsou velmi či spíše spokojení. Nespokojeno bylo dvanáct procent obyvatel, z toho pouhá dvě „velmi“. Ostatní to mají tak půl na půl. Od roku 2008 se navíc nálada neustále zlepšuje, spokojených přibylo o zhruba deset procent a nespokojených o sedm procent ubylo.
„Odpověď na otázku po spokojenosti souvisí s reálným růstem mezd a zlepšováním ekonomické situace. U nízkopříjmových domácností se do roku 2012 zvyšovaly povinné výdaje – růst cen energií či potravin, což zvyšovalo rozdíly ve společnosti,“shrnuje hlavní důvody lepšící se nálady Daniel Prokop z agenturyMedian. Kromě pozitivního hodnocení vlastní ekonomické situace se od konce roku 2012 začalo zlepšovat i hodnocení politické situace či důvěra ve většinu ústavních institucí, včetně parlamentu a vlády.
Vzdor rozšířenému pocitu, že společnost zaplouvá do čím dál temnějších vod extremismu, se za posledních dvacet let víc než trojnásobně snížil počet stíhaných i obžalovaných osob pro trestné činy spáchané z rasových, národnostních a jiných nenávistných pohnutek. Lidé skoro zapomněli na vraždy z rasových důvodů – časté zvlášť na počátku devadesátých let – i sprostá protiromská vystoupení Miroslava Sládka v Poslanecké sněmovně.
Lidé se bojí, ale stále rozlišují
V řadě ohledů se ale Česko nemění. V dobrém i zlém. Srovnáme-li například počty voličů Sládkových republikánů při volbách do sněmovny v roce 1996, dostaneme se k přibližně stejnému číslu, jakého v roce 2013 dosáhli v součtu voliči Úsvitu, DSSS a Národní demokracie. Podle politologa Jana Charváta zůstává poměrně stabilní i množství příznivců kraj- ní pravice. Ta největší úspěchy zažívala při pokusu o pogrom na sídlišti Janov v roce 2008, ale už půl roku na to v Přerově pohořela. Své početné příznivce nedokázala mobilizovat ani skupina Islám v ČR nechceme. „Na Facebooku měli 160 tisíc fanoušků, ale na demonstraci jim přišlo kolem 2000 lidí. A to byla největší demonstrace takového radikálního hnutí, kterou jsme zažili,“říká Charvát.
Co tedy pocit narůstající radikalizace společnosti způsobuje? Jde o kombinaci nenápadné mediálně-technologické revoluce, která proměňuje náš pohled na svět i vztahy k druhým, a také reálných dlouhodobých trendů nespokojenosti s politikou. K tomu připočtěme rozkolísání geopolitické stability způsobené anexí Krymu a konflikty na Ukrajině a Blízkém východě i sled několik krizí: světové finanční, dluhové v eurozóně a Řecku, uprchlické a nejnověji brexitu. V důsledku té uprchlické a migrační se výrazně proměnil náš vztah k cizincům. Značně poklesl počet lidí, kteří by cizím státním příslušníkům dopřáli právo získat české občanství, a naopak stoupl počet těch, kteří je nahlížejí jako bezpečnostní riziko.
Od začátku letošního roku se situace v některých ohledech vrátila do normálu. Podle agentury STEM už v březnu meziročně výrazně poklesl počet lidí, kteří si myslí, že je tu příliš mnoho cizinců, a dostal se tak na nejlepší čísla minimálně od roku 2009. Podle CVVM se také v březnu oproti předchozím měsícům zhruba o 15 procent snížil (na „pouhých“55 procent) počet odpovědí, které vidí v nově příchozích lidech jiné národnosti problém.
Negativní postoj k přijímání uprchlíků se od minulého roku spíše mírně zvýšil a ustálil na hranici zhruba dvou třetin lidí, kteří tu žádné běžence nechtějí. To ale neznamená, že v Česku vznikly dva fanatické bloky odmítačů a vítačů. Jak ukázal březnový průzkum společnosti Median pro MF DNES, lidé jsou schopní diferencovat. Přes 60 procent dotázaných by se například rozhodlo pro přijetí uprchlíků v případě, že budou vyhoštěni, dopustí-li se násilného chování či spáchají-li trestný čin, nebo pokud bude muset někdo z uprchlické rodiny po udělení azylu pracovat.
Lidé také rozlišují důvody pro udělení azylu. Podle březnového průzkumu STEM by dvě třetiny obyvatel byly ochotny udělit azyl uprchlíkům ze zemí, kde se válčí, a víc než polovina lidem, kteří jsou pronásledováni z politických důvodů. Po-
Český internet je místy rozžhavený doběla. A není snadné ubránit se pocitu, že jste se ocitli v nějakém rozjetém politickém nonstopu těsně před vypuknutím občanské války. Nebo v diskusním pořadu Máte slovo, což vyjde skoro nastejno. Lidé jsou na internetu rozhořčení, suverénní a radikální. Nálada na síti houstne. Ale houstne i ve skutečnosti?
kud migraci zařadíte mezi další politická témata, předběhnou ji v hodnocení důležitosti problémy nezaměstnanosti, důchodů nebo vymahatelnosti práva. Názory na udělení azylu se samozřejmě liší i podle vzdělání, politické orientace a věku. Zkrátka: neústupně se tvářící statistiky někdy debatu svou jednoznačností spíše komplikují, neboť zachycují jen povrchní mínění a jsou ovlivněny formulací otázek, jejich řazením, sběrem odpovědí i prezentací.
Co pocit narůstající radikalizace společnosti způsobuje? Hlavní roli hraje nenápadná mediálně-technologická revoluce, která proměňuje náš pohled na svět i vztahy k druhým.
Nová štěpení
Pro většinu veřejnosti se ovšem téma migrace stalo natolik emotivním, že s nimi žádná statistika nehne. Tedy pokud nepotvrzuje jejich vidění. Vyhraněný vztah k uprchlíkům zvýraznil existující třídní, politické a hodnotové rozdíly a narýsoval některé další. Pro část lidí zafungoval jako magnet přitahující i další politická témata, především dlouhodobý odpor k vládě a současnému režimu. Migrace také odhalila a katalyzovala dlouho neřešené problémy a skryté postoje české společnosti i dalších zemí euroatlantického prostoru.
Češi se v důvěře ve funkční a akceptovatelné řešení uprchlické krize přiklánějí k politikům a stranám, které zastávají nejrestriktivnější postoje. 31 procent dotázaných by tak migraci nechalo řešit komunisty a 28 procent Tomia Okamuru. „Voliči Úsvitu a SPD byli typičtí v tom, že všechna řešení kromě uzavření hranic odmítali. Hodně často také říkali, že by se nemělo dělat nic kromě nepřijímání uprchlíků,“říká Daniel Prokop.