Ó, média! Ó, časy!

Osobní výběr ze světového tisku

Ovztahu politiků a médií už toho bylo napsáno mnoho. Například o tom, jak se snaží ovlivňovat tok zpráv a jejich obsah či uplatňovat vliv ve vedení vydavatelství.

V dobách, kdy ještě dominovaly tištěné sdělovací prostředky nebo později televize, to bylo relativně snadné. Nástup sociálních sítí ale situaci změnil. Především dal politikům do rukou nástroj k přímé komunikaci s občany a výměnou za to získávají rychlou zpětnou vazbu. Přitom se ale jako by mnohdy vytratila stará moudrost, že méně znamená někdy více.

Tento týden se o tom přesvědčila poslankyně německých Zelených Renate Künastová. Na Twitteru okomentovala ozbrojený útok na cestující v regionálním vlaku nedaleko Würzburgu. Policisté při něm útočníka, jenž přišel do Německa jako uprchlík, zastřelili.

Künastová si pak položila řečnickou otázku, proč museli policisté útočníka rovnou zastřelit a nesnažili se ho pouze zpacifikovat. Její followeři z toho vyvodili, že politička řeší víc útočníkovu smrt než osud lidí, jež mladík se sympatiemi k radikálním islamistům zranil.

Pod lavinou kritických reakcí pak musela Künastová přiznat, že 140 řádků na Twitteru je málo, aby se dalo adekvátně reagovat na podobný násilný útok.

*** Tématu se obšírně věnovala i „stará“média. Například komentátorka listu Frankfurter Allgemeine Zeitung k tomu lapidárně uvedla, že přesně takováto zkratkovitá vyjádření jsou vodou na mlýn všem protiimigračním hnutím.

Už samotný útok ve vlaku, navíc pouze několik dní po událostech v Nice, musí být noční můrou pro všechny, kdo se dosud bránili představě, že migrační vlna do Evropy by měla mít za následek uzavírání hranic. A autorka dodává, že chtít si při podobných událostech jen tak „zapípnout“čili „zatvítovat“, bez znalosti všech ROBERT SCHUSTER souvislostí, jak to udělala Künastová – a ještě přitom prosazovat vlastní politickou agendu –, je potvrzením všech předsudků vůči politikům, že jsou odtrženi od reálného světa a jeho problémů.

*** S rychlostí médií udělal tento týden zkušenost i nový rakouský sociálnědemokratický kancléř Christian Kern.

Až do května byl šéfem státních drah. To sice také není nevýznamná pozice, ale média tehdy o něj zavadila výjimečně. Že se od té doby něco změnilo, si ovšem kancléř zřejmě ještě zcela neuvědomil.

Nedávno například navštívil své spolustraníky ve Vorarlbersku, na samém západě Rakouska. Výsledkem je krátké video, které koluje na sociálních sítích, v němž se kancléř trochu rozpovídal, jak to chodí na jednáních kabinetu.

„To prostě sedíš na vládě, jednáš o důležitém problému a najednou vidíš, jak je- den ministr začne horečnatě psát SMS svému kmotrovi a ptá se ho, jestli s tím může souhlasit,“nechal Kern nahlédnout do zákulisí rakouské politiky.

Ačkoli žádná konkrétní jména nepadla, není dle deníku Kurier těžké rozluštit, koho označil Kern za „kmotra“a kdo z vlády se s ním na dálku radil.

Oním mužem v pozadí je dlouholetý dolnorakouský hejtman Erwin Pröll, jenž patří k nejvlivnějším politikům v zemi. A dotyčným ministrem pak šéf vnitra Wolfgang Sobotka.

*** Ve středu v pravé poledne čelila nová britská premiérka Theresa Mayová poprvé interpelacím v Dolní sněmovně.

Půlhodina, která jim je tradičně vymezena, bývá považována za barometr aktuální politické síly úřadujícího šéfa vlády. Mayová mnohé pozorovatele překvapila svou pohotovostí a také vtipem, s jakým reagovala na ataky opozičního vůdce Jeremyho Corbyna.

List Daily Telegraph, který je tradičně nakloněn Konzervativní straně, si ale všiml něčeho jiného. V přední parlamentní řadě, kde sedí nejvýznamnější členové kabinetu, se vedle sebe ocitli noví ministři – zahraničí Boris Johnson a vnitra Amber Ruddová.

Telegraph se lehce pohoršoval nad tím, že Johnson seděl na úzké lavici tak rozvalený, že vedle sedící Ruddovou poněkud utiskoval. Ještě štěstí, jak dodal deník, že ministr financí Philip Hammond, sedící vedle Ruddové z druhé strany, byl decentnější.

Anebo že by to byla malá pomsta Borise Johnsona, jenž byl hlavní tváří brexitové kampaně? Vztah obou významných ministrů totiž nepostrádá jisté napětí.

Byla to svého času právě Ruddová, jež před referendem vyjádřila nedůvěru Johnsonovi slovy, že on není člověkem, od něhož by se večer nechala odvézt domů.

Sedíš ve vládě, jednáš o důležitém problému a najednou vidíš, jak ministr začne psát SMS svému kmotrovi, jestli s tím může souhlasit...