I veřejnost má být připravena zakročit
PRAHA Špatně placená a nevyškolená ostraha v obchodních centrech plní spíš symbolickou funkci. Na zásah proti agresorům není většinou připravena, říká bezpečnostní expert v rozhovoru pro LN.
Michal Ratajský
LN Mají vůbec obchodní centra možnost podobným incidentům zabránit?
Nejen obchodní centra, ale ani společnost nemá možnost takovým incidentům zabránit. To nejde. Ale kvalifikovaným zásahem ostrahy lze podobné útoky eliminovat nebo regulovat.
LN Funguje ostraha v nákupních centrech dobře?
Podnájemníci si většinou najímají vlastní ochranku, jenže ti ne- jsou koordinovaní s hlavní ochrankou, která funguje pro celé centrum. To by se mělo zlepšit. Podle mě je ale zásadní chyba především to, že ta ostraha je tam víceméně jenom z formálních důvodů, aby působila preventivně a aby ten podnik splňoval nějaké náležitosti, které jsou potřeba při plnění v pojišťovnách. Problém je také to, že ti lidé nejsou dobře placení, takže kvalita strážných není nejlepší. Plní víceméně symbolickou funkci. To se týká i odborné přípravy. Pokud by něco při podobných situacích měla podniknout ostraha, není na to personálně ani kvalifikovaně vybavená.
LN Proč spolu jednotlivé ostrahy napříč jedním obchodním centrem nespolupracují?
A co je k tomu nutí? Vzhledem k tomu, kolik za to ti lidé berou, jsou ti, co si je najímají, rádi, že vůbec přijdou do práce, a ještě se domlouvejte na nějaké součinnosti. Bývá tam častá fluktuace lidí. Nastavovat systémová opatření je tak těžší. Pochybuji, že každý jeden bezpečnostní pracovník v nákupním centru by byl na takovou situaci, byť formou školení, připravován. Většinou neví, co má dělat, když tam něco vybouchne, když začne někdo někoho bodat nebo střílet. A proč by firma ty lidi školila, když to vysoutěžili za 70 korun na hodinu a svým lidem pak dávají 55 korun? Vytrácí se ten bezpečnostní aspekt.
LN Je chyba na straně bezpečnostních agentur, nebo na straně těch, co si je najímají?
Klienti z velkých společností to stále berou jako nutnou povinnost. Bezpečnost nehraje tako- vou roli. To se projevuje i v ochotě je platit. Bezpečnostní trh je výrazným způsobem deformován tím, že na pozicích jsou zaměstnáváni lidé se sníženou pracovní schopností, kteří jsou „prodotovatelní“. Pokud seženu někoho, kdo je ZTP, dostanu od státu i 8 tisíc korun měsíčně. Někdy lidé pracují za 50 nebo 60 korun na hodinu.
LN Kdyby stál v obchodním centru na pražském Andělu někdo, kdo by byl větší profesionál, je větší pravděpodobnost, že by následkům útoku mohl nějak zabránit?
Samozřejmě. Ta pravděpodobnost, že by došlo ke kvalifikovanému zásahu, je samozřejmě větší. Ale co se týká útoků na veřejnosti, dovolím si říct, že i veřejnost by měla být připravená za- kročit. Ne vždycky může být na místě ostraha nebo policie.
Musíme být mentálně připravení na to, že když se něco takového stane, je třeba reagovat okamžitě. Musí to fungovat dohromady, od toho nejprofesionálnějšího státního policisty přes profesionální a poloprofesionální privát až po občanskou aktivitu zúčastněných na místě. Modelový příklad je ten borec na skútru, který se snažil vyšplhat na náklaďák v Nice. Ne vždycky je na místě profesionál.
Na druhou stranu i policie sama s tím má dnes problém. Někteří policisté nejsou k zákroku vycvičení. V Uherském Brodě policisté byli, jenže se báli zasáhnout a čekalo se na to, až přijede někdo, kdo to bude moci udělat. Ne proto, že by tam přišli o život, ale hlavně proto, aby nebyli popotahovaní, že udělali něco, co nemají.