Nemůžeme kontrolovat každý batoh
LN Během jednoho týdne byl potřetí za sebou v Bavorsku spáchán útok. Je to náhoda, nebo začátek nějaké série?
Ještě je příliš brzy dělat dalekosáhlé závěry. Může to být pouze anomálie, útočníci se mohli inspirovat jeden od druhého, všichni tři navíc měli psychické problémy a léčili se.
Náš ministr vnitra Joachim Herrmann často veřejně prohlašuje, že Bavorsko je nejbezpečnější německou zemí. Dokázal bych si představit, že islámské radikály by to mohlo motivovat, aby dokázali všem opak a že před nimi si nemůže být nikdo jistý. Dosud k podobným útokům docházelo většinou ve velkých městech. Ansbach či případ ve vlaku blízko Würzburgu jsou zasazeny do venkovského prostředí. LN Jaký to bude mít dopad na veřejnost? V Mnichově vypukla minulý pátek místy panika, když přestala fungovat veřejná doprava a šířily se zprávy, že útočníků je víc, ale že nikdo neví, kde se nacházejí…
Má to dvě roviny. Jednak se mnozí mohou bát jít na veřejné akce s vysokou koncentrací lidí.
Zadruhé, nedávné události mohou přispět k posílení negativních nálad ve společnosti, které až dosud beztak šířily protiimigrační weby. Může to vést k tomu, že obyvatelstvo pak bude ještě víc rozeštváváno. A nepomůže, když se bude připomínat, že útočníky byli psychicky nemocní jedinci.
Úplně postačí, že útočník z Ansbachu byl cizinec, navíc odmítnutý žadatel o azyl.
LN Mají být rušeny například letní festivaly?
Z pohledu občana říkám, že každý se musí rozhodnout sám, jestli se cítí bezpečný a na podobné akce půjde. Kdybych byl pořadatelem, nerušil bych je.
Jako policista to vidím i z druhé strany. S rostoucími obavami veřejnosti porostou i nároky na bezpečnostní síly, aby byly na místě a prováděly namátkové kontroly.
Ale za své kolegy říkám, že nemůžeme být všude a kontrolovat každý batoh, jestli v něm není uložena nálož. Neobejde se to bez spolupráce s veřejností, která si musí možná ještě daleko víc než dosud všímat, co se děje v nejbližším okolí. Všeho ale s mírou.
Není například možné, aby jednotky policie trávily drahocenný čas během zásahu tím, že budou zkoumat všechny podněty, ať budou sebevíc protichůdné, jak tomu bylo minulý pátek v Mnichově.
LN Jak by měly reagovat státní instituce?
Stát může posílit spolupráci tajných služeb a výměnu dat. Myslím si, že ve všech případech, které se během posledních dní v Bavorsku odehrály, byly zásahové jednotky brzy na místě činu. Co by bylo ještě zapotřebí, je, aby justice byla důslednější. Například útočník z Ansbachu byl policii z minulosti známý tím, že několikrát porušil zákon.
Je nutné, aby daly soudy rychlými rozsudky najevo, že po spáchání trestného činu musí přijít trest.
Občas jsme byli svědky určitého alibismu. Pokud například byl nějaký běženec trestně stíhán, považuje soud ubytovnu pro uprchlíky za jeho trvalou adresu.
To je ale chyba, protože není nic snazšího než si vzít batoh a odejít odsud. Proto by měli tito lidé bez stálého bydliště v situacích, kdy se dopustí trestného činu, jít do vazby a potom být odsouzeni v rámci zrychleného řízení.
LN Pachatel z Ansbachu byl odmítnutým žadatelem o azyl, proč ale nebyl vyhoštěn?
To je problém, který jsme už měli v devadesátých letech s uprchlíky z tehdejší Jugoslávie.
Pokud někdo nedostane azyl, ale nemůže být vrácen zpět, protože třeba v zemi původu zuří válka, získá status tzv. trpěného uprchlíka, jenž může zůstat v Německu tak dlouho, dokud se situace v jeho zemi nezklidní.
Pak je vyzván k odchodu, a pokud výzvu nevyslyší, je vyhoštěn. LN Ale nemohou se tito odmítnutí žadatelé ztratit z dosahu policie?
Ano, ale to je daň za to, že jsme svobodná země. Mnozí z těchto lidí dostanou výzvu opustit Německo v situaci, kdy již mají regulérní bydlení a nejsou v ubytovnách pro běžence.
Pokud se seberou a odejdou, skutečně se ztratí všechny stopy. Jestliže jsou závislí na sociálních dávkách, po čase se zase objeví. Avšak v případě, že se živí sami, ať už regulérní prací, nebo kriminální činností, jsou prakticky nedopadnutelní.
LN Obzvlášť v Mnichově sehrály velkou roli sociální sítě a využívala je i policie. Nemohou se stát ale i dalším nástrojem, jak šířit nejistotu?
Každý přepošle zprávu, kterou sám před chvilkou dostal, ale nikdo nemá čas ověřit, jestli obsahuje správné informace.
Čím častěji se něco sdílí, tím větší je samozřejmě riziko, že u falešných nebo vědomě manipulativních zpráv se nepodaří dohledat jejich skutečného původce a vést ho k trestní odpovědnosti.
Je ale na pováženou, že dvě třetiny policistů vMnichově byly vázány tím, že musely sledovat podněty, které se nakonec ukázaly jako špatné. Tyto síly pak chybí jinde, kde jsou zapotřebí víc.
Proto také mnichovská policie vydávala opakovaně výzvy, aby uživatelé nesdíleli fotky nebo videa se záběry policistů a neohrožovali tak jejich práci.
A to nezmiňuji etickou stránku některých příspěvků z místa činu. Já sám jsem například dostal dvakrát z různých stran záběr ženy ležící v kaluži krve.
Policie nedokáže zabránit opakování útoků, k nimž došlo v Ansbachu nebo Mnichově, pokud jí nepomůže veřejnost, říká vrchní policejní rada bavorské policie Peter Schall v rozhovoru pro LN.
LN Vláda uvažuje, že by v budoucnu nasadila armádu ve vnitrozemí. Souhlasíte s tím?
Naše ústava říká, že armáda se stará o vnější bezpečnost a policie o vnitřní. Pokud ji politici změní, tak klidně.
Osobně bych se ale necítil bezpečněji, pokud by při vyhrocených situacích stály na každé křižovatce tanky a procházeli tam po zuby ozbrojení vojáci.
Je to ale i otázka odlišného výcviku. Voják je veden k tomu, použít zbraň na protivníka co nejrychleji a zastřelit ho.
U policisty to je obráceně, on musí použít zbraň až jako poslední možnost. Policista vydá varovný výstřel – voják si něco takového dovolit nemůže, ten prostě musí vystřelit.
Nedá se vyloučit, že pro mnohé vojáky by to bylo stresující.