Televizní kultura si hoví v pásu nudnosti
Pokusů o to, udělat televizní literární – nebo aspoň šířeji kulturní – pořad už bylo mnoho. Všechny postupně zanikly, s výjimkou pořadu Třistatřicettři, který se bůhvíproč drží dlouhá léta. Nejnovějším adeptem televizní nesmrtelnosti je revue ASAP. Tedy už název není příliš komunikativní, zkratka anglického „as soon as possible“. Stejně tak by se pořad mohl jmenovat ZJDB – „zrovna jsem dopekla bublaninu“, a vyšlo by to nastejno. Ostatně tenhle název by i lépe pasoval k protivné znělce a předělům s onou krmící se seniorkou.
A kdyby člověk chtěl být kritický, našel by si plno dalších snadných terčů. Protože někdy se opravdu výkony moderátorů příliš neliší od legendárního Sama doma. Dotazovat se autora z Písku, jaký je Písek... Nebo ptát se básníka, jaké místo v jeho životě má poezie... A když už vůbec nevíš, co s literátem, nech ho přečíst ukázku ze svého díla – to diváci budou vzdychat blahem, protože sami číst neumějí.
Něco je lepší než...
Ale to jsou všechno opravdu jenom detaily, podstata je někde jinde. Třeba v tom, že žádnému literárnímu pořadu se nepodařilo nejen vytrvat, ale hlavně stát se tím „naším“literárním pořadem, tedy tím, který by literární obec vzala za svůj, a zároveň by byl pro normálního diváka – kupříkladu pro učitele češtiny na gymnáziu v okresním městě.
Začíná se pokaždé s tím, že „něco je vždycky lepší než nic“. Potom literáti jednou absolvují dlouhou cestu do studia – i proto, aby nakladatel viděl, že pro propagaci knihy dělají všechno. Načež zjistí, že se na to vlastně nikdo nedívá – a to často ani když na pořad sami upozorní – a že to nemá na prodej ani zájem o jejich knihu vůbec žádný dopad. A i většina samotných literátů se dívá jen na ten díl, v němž vystupují.
Navíc zde funguje zvláštní „optický klam“. Když se řekne, že pořad trvá necelou půlhodinu, zdá se to málo, zavání to povrchností. Ale při samotném sledování pořadu je pak těch pětadvacet minut dost těžké vydržet...
Tento „náraz“se v české literatuře po léta opakuje, ať už se jedná o zakládání nových edic, či časopi- sů. Většina má na začátku onen pocit, že „něco je vždycky lepší než nic“, ale pak se rychle zjišťuje, že do těch edic, časopisů a pořadů není co dávat – respektive že proto, aby si udržovaly periodicitu či aspoň jakési tempo, se tam musí dát i něco méně dobrého.
Promluvme si o tom
Program ČT art existuje tři roky. Někdo vidí vznik kulturního kanálu jako pozitivum, někdo ho vní- má jako alibi pro to, aby kultura nemusela překážet na jiných programech. A za ty tři roky už tam taky několik pořadů bylo zrušeno, přičemž není moc jasné, v čem byly horší než ty, co přežily nebo nově vznikly.
ČT art a její pořady se ukázaly totiž jako velmi užitečné, i když ne v tom, co asi bylo jejich původním cílem... Například Události v kultuře jsou jasným důkazem pro někoho možná banálního zjištění: To, že se něco děje, ještě zdaleka neznamená, že jde o kulturní událost. A všechny další pořady, kde se debatuje, zas jsou užitečné proto, že naznačují, že české školy nejen nenaučí lidi dobře psát, ale nenaučí je ani dobře mluvit. Třeba Jasná řeč Josefa Chuchmy by si jistě přála hosty, kteří budou mluvit nejen jasně, ale i stručně a nebudou se bát výměny názorů. Jenže to skončilo u takového „povídání“, protože prostě „nejsou lidi“, takže už je pak podružné, že někdy nejsou ani „třeskutá“témata.
A jako důkaz výše řečeného může posloužit i zmíněný ASAP – rozhovory se zahraničními autory přes Skype nebo s tlumočením, které vždycky zdržuje, paradoxně vyznívají nepoměrně živěji než rozmluvy s autory českými. K čemuž by se dalo na omluvu dodat, že od amatérů – míněno od těch, co se psaním neuživí – ani nelze profesionální chování žádat.
Pointa by tedy mohla být takováto: Bez lidí, kteří budou umět mluvit, dobré kulturní pořady zkrátka dělat nelze. Jenže je tu ještě jedna věc... Na ČT24 běží pořad Historie.cs, jenž ukazuje, že nejde o problém úplně celospolečenský, protože historici mluví velmi dobře.
A navíc tento pořad potvrzuje, že o moderátora nakonec vlastně nejde – protože Vladimír Kučera zde skáče hostům do řeči a zdržuje vlastní dojmologií a vzpomínkami zasloužilého plebejce. Takže historici tu nejsou dobří díky moderátorovi, nýbrž právě naopak – navzdory němu... To jen kdyby chtěl někdo říkat, že k vylepšení nějakého pořadu by stačilo vyměnit moderátora. Nestačilo.
Literární pořady, a vůbec celý kanál ČT art odkrývá, že Češi neumějí nejen psát, ale ani mluvit.