Paradox jménem Angela
Být to v jiné zemi, musela by být ta dáma již politicky mrtvá. Prosadila konec jaderných elektráren, což nahrálo byznysu se „špinavým“uhlím. Pozvala do země migranty a už rok čelí kritice, že „Willkommenskultur“rozloží Německo. Řeč je samozřejmě o německé kancléřce Angele Merkelové. V posledním půlroce ji odepsal kdekdo – namátkou Financial Times, The New York Times, Der Spiegel a, proč to nepřiznat, konec éry Merkelové věštily v analýze České pozice také LN.
Pohled na dva týdny starý průzkum popularity, s nímž přišla agentura Infratest Dimap, ale politologické poučky boří. Zdá se to být těžký paradox, ale popularita kancléřky je na 59 procentech, což je nejvíc za posledních deset měsíců. Pro srovnání – Merkelové věří víc Němců, než kolik Čechů v obdobných průzkumech podporuje prezidenta Zemana. A to proti němu veřejně vystupuje jen „pražská kavárna“, úzká vrstva městských intelektuálů. Což není míněno ironicky.
Co je možná ještě důležitější – i když 59 procent je proti závratným třem čtvrtinám před dvěma roky pořád sešup, nikdo na něm nevydělal. Kvůli vládnutí ve společné velké koalici se sociální demokracii nedaří prosadit se, popularita Sigmara Gabriela za poslední rok lehce spadla. Totéž vnitrostranická opozice v podobě ba- vorské CSU a tamního premiéra Horsta Seehofera. Muže, o němž se spekulovalo, že využije přílivu migrantů, aby kancléřku sejmul. Bod obratu nenastal ani na stranické scéně. Alternativa pro Německo (AfD) ve volebních průzkumech stále osciluje kolem slušných deseti procent. V době, kdy si zvala na stranické sněmy v pokoutních hotelech exprezidenta Václava Klause jako hlavní hvězdu programu, by to předvídal málokdo. Jenže AfD zatím nepřekonala Zelené s jejich ultraliberální politikou vůči přistěhovalcům.
Jistě se teď od různých všeznalců německé politické scény dočteme, že po temné víkendové sérii (střelba v Mnichově, útok mačetou v Reutlingen, bomba v Ansbachu) trpělivost Němcům dojde a Merkelovou dotlačí k rezignaci. Ve skutečnosti je to ten nejméně pravděpodobný scénář. Jestli je něco konstantou německé politiky posledních let, pak je to paradox jménem Angela – čím víc průšvihů, tím je pozice kancléřky dlouhodobě stabilnější.
Je pro něj několik vysvětlení. Jedno z nich říká, že Němcům vyhovuje politický styl Merkelové, která místo ideálů a velkých slov sází na to, že problémy tak nějak odezní samy od sebe a bude lépe. Z kancléřky se stala něco jako politická matka. Pro migranty v Řecku starostlivá „Mama“, pro příznivce AfD macešská „Mutti Multikulti“. Bezdětná kancléřka se s tím mateřským přirovnáním naučila žít. Bodejť ne – volby do Spolkového sněmu jsou sice až za více než rok, zatím to ale vypadá tak, že s kým vládnout se bude rozhodovat žena, která v dobré kondici přežívá svou politickou smrt takřka v přímém přenosu.
Jistě se teď od různých všeznalců německé politické scény dočteme, že po temné víkendové sérii trpělivost Němcům dojde a Merkelovou dotlačí k rezignaci. Ve skutečnosti je to ten nejméně pravděpodobný scénář.