Ožralý jak lodník

I na řekách platí nulová tolerance k alkoholu

Policisté budou na Ohři honit vodáky s alkotestery, hrozí jim pokutami v řádech desítek tisíc korun. Voda bez alkoholu je jako louka bez kopretin, tedy nesmysl. Přesto díky za to, možná by se mohli přidat kolegové v povodí Vltavy či Berounky: z romantického sportu se staly v posledních dekádách závody v masovém popíjení.

Podle zákona o říční plavbě může státní dozor zakázat pokračovat v plavbě, pokud „schopnosti vůdce plavidla nebo členů posádky jsou sníženy z důvodu požití alkoholu, omamné nebo psychotropní látky“, a následně potrestat ve správním řízení pokutou až 100 000 korun. Ano, pro člověka líně rybařícího ve stojatých vodách platí stejně přísná pravidla jako pro kapitána mnohasettunového šífu. Je to podobně bláznivé, jako když policie pokutuje cyklisty, dokonce i lidi na koloběžce, pokud řídí pod vlivem.

Neveselá proměna vodáků má krom všeobecného úpadku mravů i jednu veskrze prozaickou příčinu: technologický pokrok. Když v první polovině minulého století odvážní muži splouvali řeky na skládacích kajacích z jasanových tyčí a nepromokavé látky, museli být zatroleně ve střehu. Stačil jeden ostrý kámen a šlo se lepit. Od padesátých let pak převzaly nadvládu odolnější laminátové lodě, nicméně i v nich bylo nutné dávat pozor – křehká skořápka nesnesla příliš hrubé zacházení. Ale dnes? Plastové lodě vydrží skoro vše, ne-li úplně vše. Mládežníci mohou být opilí jak lodníci, lodě přesto permanentní ataky o kameny a dno přežijí, díky čemuž někteří opravdu jezdí ožralí jak lodníci.

Snad se teď, díky policejní represi, budou na jezech méně topit. Petr Kamberský