Dlaňochlap z Hercegoviny
UNESCO vyhlásilo nové památky. Mezi nimi je i jeden z nejtajemnějších výtvarně duchovních artefaktů evropských dějin: náhrobky „stečky“v Bosně a Hercegovině, připisované bogomilům. I sami bosenští bogomilové jsou jevem tajemným. Jisto je, že po několik staletí středověku se Evropou vzdouvala od Balkánu po jih Francie vlna dualismu, pocházejícího z Persie, vyznávajícího pod křesťanským povrchem dva božské principy a pojmenovávaného v různých zemích manicheismem, bogomilstvím či katarstvím. Nejisto však je, zda bosenští křesťané, kteří byli označováni Římem jakožto „bogomilové“, skutečně byli bogomily. Zda „bogomilství“nebylo jen dobově oblíbenou negativní nálepkou pro kohokoli, kdo se mocidržcům znelíbí, tak jako v ji-
Pondělí Neff ných staletích „čarodějnice“nebo „trockista“.
Ať bogomilové nebyli, či byli – stečky po nich zbyly. Bílé kamenné tumby a na nich kříže, slunce, půlměsíce, lilie, souboje, lovy, tance. Málem jako onen Achilleův štít, na němž byl podle Homéra také zobrazen celý svět. „Homérský“je ostatně trefné přirovnání, protože i výtvarnost stečků je velmi „primitivní“, archaická. Vznikaly zhruba od 13. do 15. století. Bože, tam přes Jadran, v Itálii, už tvořili Ghiberti a Donatello, a tady, v horách nad Jadranem, tito hrubě vytesaní panáci! Jenže právě ta „primitivnost“, hrubá tesanost a disproporčnost postav působí tak „moderně“. Goethovsko-winckelmannovský akademický vkus musel by být zděšen, kdyby si toho býval povšiml (ale kroky cestovatelů
Úterý Putna
Středa Baldýnský 18. a 19. století Bosnou nanejvýš rychle procházely). Vkus 21. století, naučený modernou a avantgardou vnímat „neklasické“a „neumělé“umění, je uchvácen.
Právě ten nejnesouměrnější výtvarný motiv se stal emblémovým pro celé stečkové umění: „Dlaňochlap“, muž s kulatou hlavou a jen letmo naznačeným obličejem, zato s nadměrně velikou dlaní, který jako by zdravil příchozího a říkal mu: „Postůj, poutníče“. Za zády má slunce a měsíc. Kdyby člověk věřil na Dänikena, musel by vykřiknout: Mimozemšťan! Ufon! Jak nás zdraví! Co nám chce sdělit?
„Co nám chce sdělit?“Celá rota Dlaňochlapů vítá příchozí v Radimlje, největší stečkové nekropoli. V městečku Stolac hned vedle ní se narodil Mak Dizdar, básnický klasik moderní bosenskohercegovské literatury (zobrazený i na tamní desetimarkové bankovce), který své dílo vystavěl jako pokus o odpověď – pokus vcítit se do středověkého bosenského člověka, toho „bogomila“, trochu křesťana a trochu pohana, v každém případě předka vyprávějícího, co se vyprávět slovy nedá. V básni Ruka, inspirované vztaženou dlaní Dlaňochlapů, Dizdar píše: „Ta ruka, jež vyrůstá z kamene / Je němá, leč bez příběhu není. / Tato ruka nabádá tě mlčenlivá / Abys šel v pokoře, ne však pokořen. / Nehrozí, nelká ta ruka v kameni / Jen myšlenky sebrat pomáhá ti.“ MARTIN C. PUTNA Sobota Hanák