Rázná Paříž, opatrný Berlín

PAŘÍŽ/BERLÍN Výjimečný stav, který ve Francii platí od listopadových teroristických útoků v Paříži, prodloužil parlament minulý týden už potřetí. Zato v Německu, kde v posledních dnech zažili sérii násilných útoků, se zatím o podobném opatření neuvažuje. Zkusme si reakci na terorismus v obou zemích porovnat.

Ve Francii už takzvaný výjimečný stav ztrácí punc výjimečnosti. Pokud nebude v příštím roce opět prodloužen, platil by déle než 14 měsíců (od 14. listopadu 2015 do 26. ledna 2017). Jeho poslední prodloužení přináší přitom podle deníku Le Monde podstatně tvrdší opatření než verze předcházející, schválená i s ohledem na fotbalové Euro a cyklistický závod Tour de France.

Bezpečnostním složkám se především vrátila možnost administrativních domovních prohlídek, kterých v prvních osmi měsících využily hned v 3594 případech (policejní akce ale vyústila v rozsudek jen u 67 z nich).

Během domovní prohlídky, k níž nepotřebují svolení soudu, mohou policisté podezřelého zadržet na čtyři hodiny, a to i když jde o nezletilého. V prohledávaných bytech mají také možnost si libovolně kopírovat počítačová data.

Dalším často využívaným opatřením je, že osoby, které podle vlády představují nebezpečí, se pravidelně musejí hlásit na policii – kabinet k němu přikročil ve více než pěti stovkách případů.

Vláda naopak neschválila preventivní uvěznění osob označovaných písmenem S, tedy převážně nebezpečných islamistů se záznamy u tajných služeb, o němž se vedla dlouhá diskuse. Premiér Manuel Valls ho odmítl s odůvodněním, že by si jím Francie vytvořila „své Guantánamo“.

A právě do této kategorie údajně spadal i jeden ze včerejších útočníků v kostele.

Policie bude také moci náhodně zastavovat automobily a prohlížet zavazadla i bez souhlasu řidičů, stejně jako zakázat manifestace, k čemuž ostatně několikrát došlo, například v prosinci během klimatického summitu v Paříži.

Nová zkušenost pro Německo

V Německu se oproti tomu o zavedení výjimečného stavu nemluví, i když země zažila hned čtyři útoky během jediného týdne.

Zakuklení vojáci v maskáčových uniformách s neprůstřelnými vestami a útočnými zbraněmi patřili ke koloritu řady belgických měst, když se země stala letos v březnu cílem teroristického útoku. Při atentátech na bruselském letišti Zaventem a v centru města zahynulo 35 lidí a více než tři stovky jich bylo zraněno. Federální vláda bezprostředně poté vyhlásila čtvrtý, nejvyšší stupeň teroristického nebezpečí. Veřejný život v zemi se na několik dní zastavil, školy, muzea a bruselské metro byly uzavřeny. Paralelně k tomu probíhaly v částech belgické

„V Německu zatím oproti Francii nebyl masovější případ teroristického útoku. Ty z posledních dnů byly spíše ojedinělé incidenty, které měli na svědomí jednotlivci, a ztráty byly také v řádu jednotlivců,“říká bezpečnostní analytik Josef Kraus z Masarykovy univerzity v Brně. Zato Francie už má zkušenost s masovými teroristickými útoky, které usmrtily několik desítek lidí. „I od toho se odvíjí reakce,“dodává Kraus.

Zmiňuje také fakt, že němečtí politici se brání označovat podobné akce za terorismus: „Do určité míry je to opodstatněné. Minimálně v případě muže íránského původu v Mnichově se spíše jedná o takzvaný syndrom aktivního střelce a jeho napojení na teroristické buňky je nulové. Ty ostatní případy se ještě vyšetřují.“

Ve Francii naopak o terorismu mluví politici často ještě dříve, než vyšetřovatelé odhalí motivaci pachatelů. Bývalý premiér François Fillon dokonce minulý týden prohlásil, že už do jisté míry zažíváme „třetí světovou válku“.

Zatímco ve Francii je tak podle Krause kvůli boji s teroristickými organizacemi či sítěmi potřeba ak- metropole považovaných za hnízda islamistů rozsáhlé zátahy policie a armády s cílem zadržet komplice strůjců bruselských atentátů.

Nebylo to ale poprvé, co byla jedenáctimilionová země ve výjimečném stavu. Armáda a policie byly v pohotovosti již po útocích v Paříži z 13. listopadu 2015. Belgická vláda okamžitě poté vyhlásila nejvyšší stupeň ohrožení. Důvodem bylo podezření, že uprchlý původce atentátů z Paříže Salah Abdeslam by se mohl zdržovat v Belgii. A tam ho policie nakonec 18. března 2016 skutečně dopadla – čtyři dny před útoky v Bruselu. tivovat prakticky všechny bezpečnostní složky státu, v Německu se proti činům jednotlivců dá jen těžko něco dělat: „V tuto chvíli tak můžeme vidět jen posuny v opatřeních na úrovni spolkových zemí,“dodává analytik.

Dva spojenci, ale zároveň dva odlišné přístupy, jak čelit teroristickým hrozbám. Zatímco Francouzi neváhají v případě nouze mobilizovat všechny bezpečnostní složky státu, včetně armády, Němci jsou – i kvůli negativním historickým zkušenostem s érou nacismu – opatrnější.

Komunikace vázla

Přesto je ale patrná snaha o lepší koordinaci činnosti bezpečnostních složek spolkových zemí. Právě to byla Achillova pata bezpečnostního systému, neboť každý ze 16 německých regionů má vlastní policejní aparát, včetně vnitřní rozvědky.

V minulosti tak nebyly výjimkou prodlevy při předávání citlivých informací z jedné země do druhé. Kvůli tomu se například nedařilo přes deset let odhalit souvislost série vražd tureckých majitelů rychlých občerstvení v různých částech Německa, jež – jak se později ukázalo – měla na svědomí neonacistická teroristická organizace NSU.

Zvláštní roli mezi bezpečnostními složkami hrají armády.

Zatímco ve Francii se vojáci používají i na střežení domácích událostí, jako bylo již zmíněné Euro, Němci vnímají armádu jen jako prostředek obrany proti nebezpečí zvnějšku a její použití na domácí půdě zůstává tabu.

„Diskuse, zda by armáda mohla zasahovat i na vnitřním území, je nastavena už dost dlouho – a nejen v Německu. I některé další státy, jako je Rakousko, se už pomalu kloní k tomu, že lze nasadit armádu i pro potřeby vnitřní bezpečnosti. Já osobně si myslím, že k tomuto kroku postupně dospěje i Německo,“říká analytik Kraus.

To by ale vyžadovalo změnu ústavy, která nasazení armády ve vnitrozemí silně omezuje. S ohledem na negativní dědictví z třicátých let minulého století by byl tento krok hodně problematický.