Krajinami srdce

Léta jsem bez zlé vůle nestíhal napsat do brněnského kulturně ochranářského časopisu Veronica vyznání pro rubriku Krajina mého srdce. Tato rubrika existuje od roku 1997, ale první text na toto téma vyšel ještě v polodisentním vydání Veroniky v roce 1988. Napsal ho fotograf Vilém Reichmann (1908–1991). Člen legendární postsurrealistické skupiny Ra a autor metaforických abstraktních fotografií se vyznal, proč vedle volné tvorby fotí krajinu a stromy v ní. Staly se pro něho celoživotně nositeli emocionálních významů, symbolů, impulsem imaginace, ale též: „Často jsem je fotografoval jen pro jejich krásu nebo abych zdokumentoval zmar této krásy způsobený lidskou rukou.“

Teď vyšla v nakladatelství Novela Bohemica obšírná publikace Krajiny srdce. Obsahuje 73 esejů doplněných pracemi 18 fotografů, mezi nimiž nechybí třeba Vilém Heckel či Ferdinand Bučina. Ve- dle profesionálních ekologů a krajinářů se krajinami svého srdce toulá režisér Jan Antonín Pitínský, undergroundový nakladatel a básník Jaroslav Erik Frič, autodidakt grafik Jan Slovák, skladatel Pavel Blatný, etnograf Karel Pavlištík či zlínský soudce a spisovatel Josef Holcman. Svéráznou podobu vtisknul knize ředitel Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, kreslíř Jan Steklík. V časech normalizačních zákazů mu stránky poskytnula právě Veronica a Steklíkovy kresby putují časopisem od prvního čísla z roku 1986.

„Podobně všestranný a mnohovrstevnatý krajinářský projekt nemá v naší literatuře obdobu,“píše se na přebalu knihy. Jen kdyby odpovědní redaktoři či korektoři byli pečlivější. „Duby, buky, javory, to sú moje komory,“citoval jsem horňáckou píseň. Kdosi poctivý opravil javory na javor. A rým byl v háji. Na poezii knihy to však vliv nemělo. Výtvarník Josef Ruzselák vidění autorů vystihnul příhodou z USA, když v pohledu na tvary Bryce Canyonu uzřel panorama Pálavy. „Jdem do sklípku,“zavelel. Jeden rozumbrada opáčil: „To je blbost, jak tam může být Pálava, přece jsme v Americe.“Nebylo mu dáno vidět.