Knihovny: není důvod k jásotu
Ve světovém tisku se o Česku nepíše často s obdivem, takže když minulý týden zveřejnil web New York Times článek o tom, že naše drahá vlast má nejhustší síť knihoven na světě, přetiskly z něj podstatné pasáže mnohá tuzemská média. New York Times v článku citují ze zprávy Nadace Billa a Melindy Gatesových, podle níž u nás připadá jedna veřejná knihovna na 1971 obyvatel. V Evropě přitom musí jedna knihovna obsloužit v průměru čtyřikrát více lidí, ve Spojených státech dokonce desetkrát více.
K článku by se dal přičinit historický komentář o osvícenosti prvorepublikových elit, které v roce 1919 prosadily zákonem, že veřejnou knihovnu musí mít každá obec. Ale možná je na místě spíše sarkastická poznámka o tom, že kolegové z NYT si pro chválu českých knihoven nemohli vybrat lepší datum: Kdo by si totiž chtěl tento nebo příští týden vypůjčit v Praze v knihovně knihu, má smůlu. Městská knihovna i Národní knihovna odjely totiž na prázdniny.
Stav českých knihoven není zdaleka tak růžový, jak by se z článku v NYT mohlo zdát. Množství totiž není všechno. Mezi těmi 6104 veřejnými knihovnami, které najdeme v databázi ministerstva kultury, jsou jistě mnohé podobné té v Újezdu u Přelouče, která sídlí v přístřešku velikosti autobusové čekárny a má otevřeno každé úterý od půl páté do půl šesté. Přestože poskytuje připojení k internetu, těžko si představit, že by mohla být nějakým důležitým centrem místní komunity.
S výjimkou Národní technické knihovny u nás zřejmě není knihovna, která by nabízela své služby i v neděli a v noci. Fondy mnohých knihoven, včetně Národní, mají spíše muzeální charakter. Kdo chce sledovat aktuální zahraniční produkci v jakémkoli oboru, ten v českých knihovnách moc nepochodí. Také návštěvnost knihoven u nás zaostává za řadou jiných zemí. Materiál ministerstva kultury „Knihovny pro Evropu 2020“vyjmenovává 24 slabých stránek českých knihoven oproti jen 14 silným.
To, že knihovny v létě na několik týdnů zavírají své brány, je také místní folklór. Národní knihovna to vysvětluje technickými aspekty: dělají se prý revize, inventury, čistění knih, zevrubný úklid a odstávky IT. Městská knihovna argumentuje tím, že se knihovníci a knihovnice musí vybrat dovolenou, což by prý nebylo za provozu možné. Proč ale tato knihovna zavírá centrálu i všech 40 poboček v jednom termínu, a nikoli postupně, to se zdá nepochopitelné. Podle mluvčí Městské knihovny Lenky Hanzlíkové postupné uzavírky nefungovaly a čtenáři „se do toho zamotávali“. Modelový čtenář Městské knihovny si půjčuje detektivky na dovolenou a může se tedy „předzásobit“. Že někdo potřebuje knihy jako pracovní nástroj a pracuje i v létě, to knihovnu nezajímá.
České knihovny trpí stejnými neduhy jako ostatní veřejné služby. Samotný počet žádným velkým důvodem k jásotu není. Méně může být mnohdy více.
Fondy mnohých knihoven, včetně Národní, mají spíše muzeální charakter. Kdo chce sledovat aktuální zahraniční produkci v jakémkoli oboru, ten v českých knihovnách moc nepochodí.