Na mléku utíká 7 tisíc pracovních míst
Ministerstvo zemědělství si nechalo spočítat, o kolik peněz Česká republika přichází, když jogurty a sýry dováží, místo aby je vyráběla.
PRAHA Přestože se Česká republika topí ve vlastním mléku, kterého je kvůli pádu kvót a ruským sankcím přebytek v celé Evropě, dovozy stoupají. Nejvíc je to patrné na mléčných výrobcích. Másla se sem za první tři měsíce letošního roku importovalo skoro o čtvrtinu víc než za stejné období loni. Ministerstvo zemědělství si proto nechalo spočítat, o kolik pracovních míst a peněz Česká republika přichází, když místo „mléčného samozásobování“spoléhá na dovoz. Kdyby se stejný objem másla, jogurtů nebo sýrů, který na prodejní pulty dorazí ze zahraničí, vyrobil tady, potravinářskému sektoru by to přineslo skoro tři tisíce nových pracovních pozic.
I když je celková nezaměstnanost v zemi nejnižší za dlouhou dobu a Česká republika v tom patří také k evropským premiantům, jsou jednotlivé regiony, kde by se nová práce hodila, ať už jsou to oba severní cípy republiky, Hodonín, či Bruntál, kde je poptávka po zaměstnání tradičně mezi nejvyššími. „Pokud by se plně nahradil dovoz domácí produkcí v zemědělství i potravinářství, mohlo by dojít ke zvýšení počtu pracovníků až o sedm tisíc čtyři sta,“říká Václav Vilhelm z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, který studii zpracovával.
Přidaná hodnota mizí
Noví pracovníci by se pozitivně promítli i do státní kasy. Při celkovém nahrazení dovozu surového mléka i výrobků z něj domácí produkcí by to dělalo 895,8 milionu korun ročně navíc na sociálních a zdravotních odvodech, na dani z příjmu by inkaso do veřejných rozpočtů narostlo o 400 milionů ročně. Ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL) je přesvědčen, že by to čeští zpracovatelé zvládli.
Hodilo by se to ostatně i jim, protože kvůli ruským sankcím jim i jejich evropským kolegům zmizela část odbytiště, kam dodávali. Exportní výpadek by mohl nahradit vyšší prodej doma, a kdyby Češi nadojené mléko ve větší míře zpracovávali, neutíkala by tolik přidaná hodnota do zahraničních mlékáren. „Snažíme se proto investovat do malých a středních zpracovatelů i do velkých podniků. Jde nám o to, aby dokázali investovat do nových technologií a své výrobky inovovali. Jsem přesvědčen, že dokážou dodat na trh stejný sortiment, jako je ten z dovozu. Ve stejné kvalitě a za srovnatelné, ne-li lepší ceny,“uvádí ministr.
Mléka by na pokrytí domácí poptávky bylo dost, nadojí se ho tu zhruba o sedm set milionů litrů více, než kolik Češi spotřebují, a s ministerskými dotacemi na rozšíření podniků o jeho zpracování
Dovoz mléka
na sýry nebo jogurty by to mohli farmáři zvládnout tak, aby cena produktu moc nešplhala. „Zpracování mléka na farmách nebo přímý prodej mléka jsou určitě alternativou pro určitou část našich producentů a má nepochybně i svoje zákazníky. Je to řešení pro malé až střední farmy, ale určitě ne pro chovy, které denně dodávají do mlékáren až 15 tun mléka,“říká Marian Bílý, předseda Svazu chovatelů českého strakatého skotu.
Pomoci v tom má farmářům sdružování do odbytových družstev, což Evropská komise umožňuje od roku 2009, a také český ministr zemědělství by byl rád, kdyby se producenti mléka spojovali do větších organizací, protože tak snáze dosáhnou na lepší ceny a najdou odbyt. Podle Bílého je ale problém v tom, že Češi v tomhle neumějí držet při sobě. „Teoreticky by v České republice mohly být čtyři odbytové organizace, ale máme jich sedmadvacet. To je naše slabé místo, nad kterým by se producenti měli zamyslet. Už naše historie zná pověst o třech prutech Svatoplukových,“dodává předseda chovatelského svazu. Když je příliš mnoho malých družstev, jejich síla klesá.
Uvědomělí zákazníci
Čísla, s nimiž přišla studie, se nemohou naplnit, pokud se nezačnou čeští zákazníci víc poohlížet po domácích potravinách. Stále se orientují hlavně podle ceny a vzhledem k tomu, že mléčná krize je v celé Evropě, každý stát se snaží prodat hlavně svoje vlastní mléko a výrobky z něj, třeba tak, že uleví svým zemědělcům od některých daní. To se stane i tady, vláda nedávno schválila, že dota- ce pro farmáře osvobodí od daně z příjmu a dá jim slevu na pohonné hmoty, které při práci spotřebují. Na podporu tuzemských potravin má vzniknout takzvaný marketingový fond. Do něj budou povinně odvádět část peněz zemědělci, potravináři i obchodníci, díl financí přidá i stát a podnikatelé si pak budou sami rozhodovat, jak peníze na propagaci použijí. Podobně funguje třeba již existující Vinařský fond ČR.
Problém s cenou českých mléčných výrobků je podle ministra i producentů ještě jeden. „Máme prokazatelné informace, že některé obchodní řetězce zvýhodňují produkty svých domovských zemí. Nakoupí máslo za stejnou cenu od českého a německého výrobce, potom ale na české máslo dají výrazně vyšší marži,“popisuje Jurečka a Bílý mu dává za prav- du: „Není moc složité dohledat, kde jsou registrované řetězce s dominantním postavením na českém trhu. To určuje i cenovou politiku.“Německé kořeny mají prodejny Lidl a Kaufland, oba řetězce odmítají, že by české farmáře znevýhodňovali, a dodávají, že jim naopak pomáhají hledat odbytiště i u svých sester v zahraničí.
Podpořit prodej domácí produkce mají i různá označení kvality a původu, jako Klasa či Regionální potravina. Problém je, že nálepek je příliš mnoho, s nejrůznějšími krajovými označeními jdou počty do několika desítek, a zákazník se v té záplavě nevyzná. Pořádek by v tom mělo udělat nové logo Česká potravina, které se opírá o zákonnou definici a bude zákazníkovi zaručovat, že třeba máslo je tady nejen vyrobené, ale že je také z mléka od českých krav.