Pohádky o jedné Americe
Dvě Ameriky – liberální a konzervativní – žijí vedle sebe stále odděleněji
Po osmiletém odkladu, když ji o prezidentskou kandidaturu připravil mladistvý černošský senátor Barack Obama, se Hillary Clintonová dočkala. Jako první žena amerických dějin jde do konečného souboje o Bílý dům. Historii bylo učiněno zadost.
Pokud bychom ovšem parafrázovali jiné přísloví, Hillary zůstala celá, ale její letošní rival v souboji o kandidaturu, senátor Bernie Sanders se také najedl. Už v průběhu primárek se Clintonová v některých bodech přemístila na jeho levicovější pozice a to se nyní ještě výrazněji projevilo v programové platformě demokratické strany, přijaté na nominačním sjezdu ve Filadelfii. Platforma není závazný dokument, kterým by se musela administrativa řídit, podle Williama Galstona, bývalého poradce prezidenta Billa Clintona, ale zachycuje „preference stranické základny, aktivistů a zájmových skupin, na které strana musí brát zřetel“. A aktuální dokument ukazuje, že základna následuje progresivní agendu, či jak on sám říká, „demokratický socialismus“Bernieho Sanderse.
Ekonomika pro všechny
V platformě nenaleznete sousloví „ekonomický růst“, nýbrž opakované zdůraznění „ekonomiky, která funguje pro všechny“. Demokraté požadují minimální federální mzdu ve výši 15 dolarů (a dále zvyšovanou o inflaci), což je o třetinu víc, než chtěla Clintonová, která navíc preferovala, aby stanovení mzdy zůstalo v pravomoci jednotlivých států. Dokument mluví o rozšíření Obamovy reformy zdravotnictví o státem garantované pojištění, čímž by USA zavedly evropský model. Demokraté také chtějí rozšířit sociální zabezpečení a na státních vysokých školách zrušit školné. Blízko se dokument přiblížil i Sandersově požadavku na odmítnutí volnotržních dohod, včetně nedávno dojednané transpacifické dohody (mezi USA a dalšími jedenácti státy). Dokument říká, že dohodymusí „být přehodnoceny tak, aby zajišťovaly dobrá pracovní místa a růst mezd v USA“.
Ve společenských otázkách demokraté vůbec poprvé požadují zrušení trestu smrti, podporují „právo každé ženy na bezpečné a legální přerušení těhotenství“, chtějí přísnější zbraňové zákony a „vyzdvihují“loňský výrok Nejvyššího soudu USA, který na federální úrovni uzákonil svatby homosexuálů. Podle platformy je ovšem v agendě „LGBT potřeba udělat ještě mnoho práce“.
Obezdít jižní hranici
Republikánská základna se naopak radikalizuje druhým směrem. Jejich stranická platforma, přijatá minulý týden na nominačním sjezdu v Clevelandu, v některých bodech zohlednila názory prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, například převzala jeho záměr „vybudování zdi podél naší celé jižní hranice“. V jiných bodech, třeba podpoře volnotržních dohod, jde naopak proti Trumpovi, obecně je ovšem platforma výrazem – právě ve srovnání s demokraty – ekonomického a přede- vším společenského konzervatismu. „Vláda nemůže být zdrojem“růstu a prosperity, nýbrž „může jen prosperitu omezit nebo zničit“, říká dokument. Ekonomickým, a doslova „morálním imperativem jsou prorůstové daňové zákony“, kdekoli daně „omezují nebo znevýhodňují investice, tam musejí být sníženy, kdekoli „brání růstu, tam musejí být změněny“.
Ve společenské agendě republikáni odmítají výše zmíněný výrok Nejvyššího soudu USA o legalizaci homosexuálních sňatků. „Pět nikým nevolených soudců“(těsná většina soudu) podle nich „okradlo 320 milionů Američanů o jejich ústavní právo definovat manželství jako svazek mezi jedním mužem a jednou ženou“. A z tohoto důvodu republikánská platforma výrok soudu „nepřijímá a bude požadovat jeho zvrácení, ať už soudním přezkoumáním, či ústavním dodatkem“. Ve formě ústavního dodatku by chtěli prosadit i ochranu „lidského života“, potvrdit, že „nenarozené děti mají základní právo na život, které nesmí být omezeno“. Jinými slovy by mělo jít o ústavní zákaz interrupcí.
Ve školství republikáni hodlají prosazovat povinnou výuku Bible, v otázce zbraní odmítají jakékoli pokusy „upírat lidem jejich právo držet a nosit zbraň“. Republikáni jsou rovněž proti „federálnímu registru majitelů zbraní“, k čemuž dodejme, že zmíněný registr držení zbraní jejich počet ani druh nijak neomezuje, mělo by jít jen o jejich centrální evidenci.
V amerických médiích si lze občas přečíst názor, že „kulturní války“byly v USA dobojovány, že ve společenských otázkách už není co řešit, že liberálové v zásadě vyhrávají. Z porovnání aktuálních stranických platforem je ale zřejmé, že to je asi stejná pohádka, jako když Barack Obama v roce 2004 prorokoval, že ideově a politicky už nebude žádná „modrá“a „červená“Amerika, ale jen Spojené státy americké. Místo toho se spíše zdá, jako by ty dvě Ameriky, liberální a konzervativní, demokratická a republikánská, stále odděleněji žily na dvou samostatných kontinentech, bez jakéhokoliv překryvu.