O rozšiřování politických nerovností
Vmédiích se můžeme dočíst či doslechnout ledacos o ekonomické či socioekonomické nerovnosti. Sociální vědy ve svých výzkumech docházejí k poměrně jednoznačným závěrům, že tyto nerovnosti, pokud jsou zásadní, mohou vést k dalšímu prohlubování rozdílů ve společnosti, k polarizaci, formulování odlišných politických cílů a jiným negativním jevům.
Na straně bohatších skupin převládá spokojenost, na opačném pólu pak roste pocit nespravedlnosti, nedůvěra v systém, pocit bezmoci a apatie.
Můžeme tedy říci, že se socioekonomickými nerovnostmi narůstá i politická nerovnost. Demokracie je přitom systém, který ve své ideální formě stojí vedle dalších kritérií na obhajobě politické rovnosti. Zatímco ekonomickou nerovnost všeobecně akceptujeme a tolerujeme, vznik a rozšiřování politické nerovnosti by nás neměly nechat lhostejnými. Můžeme dokonce říci, že tento jev je zásadní výzvou, která před námi stojí.
Kolik lidí má chodit k volbám
Společnost je stabilní potud, pokud se její správy účastní dostatečný počet jedinců. Nikdy nedosáhneme stavu, že zájem o politické či veřejné dění bude zajímat všechny. Ani u nejběžnějšího a nejsledovanějšího atributu, tedy volební účasti ve sněmovních volbách, nemůžeme očekávat 90- či 80procentní zapojení obyvatel. Zvykli jsme si, že zájem o ně projevuje přibližně 60 procent dospělé populace.
Naším zájmem by mělo být to, aby se skupina nevoličů nezvětšovala. Především o ty, kdo by participaci odmítali z důvodu politické bezmoci, apatie a frustrace. Vedle nezájmu může politické odcizení vést také k nárůstu protestní volby, jak se u nás projevila v letech 2010 a 2013, viditelná je však napříč celou Evropou.
Velmi často slýcháme, že jedním z hlavních nedostatků politiků je to, že své záměry dostatečně nevysvětlují voličům a ti jim pak nerozumějí. Opět, nejde o národní specifikum, ale jev, který se objevuje ve všech současných demokraciích. Komunikace je nedílnou součástí politiky, ale prosadit se v médiích a být zároveň schopen srozumitelně vysvětlit své záměry není snadné. Navíc v prostředí, které nahrává spíše kritickým hlasům než pozitivnímu politickému programu.
Čechům se politika zdá složitá
Podle mezinárodních výzkumů patří ČR k zemím, jejichž občanům se politika zdá velmi složitá a nesrozumitelná. V liberální demokracii nelze nikoho k politické participaci nutit, jejím smyslem je udržovat takové podmínky, jež zajišťují jedincům přibližně stejnou možnost prosazovat svá politická práva. To, že na celostátní úrovni můžeme něco ovlivnit, si podle letošního průzkumu CVVMmyslí pouze 11 procent respondentů. Přibližně 60 procent respondentů se domnívá, že se mohou otevřeně vyjadřovat k problémům ve společnosti. Je to sice většina, ale před rokem jsme na tom byli ještě lépe, na druhé straně v době opoziční smlouvy o něco hůře.
Lidé nepovažují politické strany za uskupení, o nichž si myslí, že je zastupují. Prostředníkem a uskutečňovatelem jejich potřeb je stát. Jde tedy o to, aby občané cítili, že se stát o ně stará a že jim jeho aparát dokáže pomoci.
Smysl politiky je v tom, aby podíl těch, kteří důvěřují státu, byl co nejvyšší. Dnes se nám daří dobře, mezinárodní situace se zhoršila, ale ukazatele vnitřní politiky mají jiný trend. Politická scéna je nyní poměrně stabilní, máme nízkou nezaměstnanost, vláda zvyšujemzdy, posílá více peněz do vysokého školství, snížila semírně korupce atd.
V těchto dobrých časech je vhodné přemýšlet o budoucnosti. Tedy minimalizovat faktory vedoucí k prohlubování či rozšiřování politických nerovností. Koneckonců je to po brexitu i hlavním úkolem celé Evropské unie.