Formu mám lepší než před Londýnem
Čtyři roky čekání a příprav jsou pryč. Jaroslav Kulhavý (31) vyhlíží obhajobu olympijského zlata.
Vosmnácti se stal juniorským mistrem světa i Evropy, díky čemuž se o rok později podíval i na olympiádu v Aténách. Tehdy kvůli defektu nedokončil. „Ale ta atmosféra mě pohltila,“vzpomíná na rok 2004.
Od té doby ušel kus cesty. V prvním roce mezi elitou absolvoval své druhé hry v Pekingu. Vstup do dospělé kategorie však neměl raketový, dojel osmnáctý. „Na Čínu ale vzpomínám rád, Peking byl obrovský a my jsme trénovali u Velké čínské zdi,“pamatuje si. dostal. Otevřela mi spoustu dveří. Na druhou stranu jsem přišel o určité soukromí. S úspěchem je spojena spousta sponzorských aktivit a to může sportovce vyčerpat a dohnat. Jde jenom o to, jak se s tím poperete a co si z toho vezmete.
Je možné čtyři roky mezi Londýnem a Riem popsat jedním slovem?
Asi ne, za tu dobu se toho stalo tolik...
Zkuste to.
Nemůžu říct, jestli to bylo super, nebo že to byl průser. Spousta věcí se povedla, některé méně. Ale beru ty čtyři roky pozitivně.
Po Londýně jste se stal mistrem světa v maratonu, ale medaile z cross country se vám až do letoška na světových šampionátech vyhýbala. Udělal byste něco jinak?
Samozřejmě, ale spoustu věcí člověk neovlivní. Měl jsem úžasný rok 2011, kdy jsem vyhrával, kde jsem mohl. Ale to bylo výjimečné, všechno se musí sejít, aby se něco takového povedlo. V letech po olympiádě už jsem tolik štěstí neměl. Byl jsem zraněný, měl jsem i technické problémy. A vlastně i letos je to podobné, v posledních závodech jsem na tom byl skvěle, ale přišly defekty a zase mě to ve výsledku srazilo dolů.
Hraje zlatá olympijská medaile stále roli při vyjednávání o nové smlouvě?
Určitě. Když už si jednou takhle vytvoříte jméno, jste zapsaný v povědomí lidí a z marketingového hlediska jste zajímavý. To umistrovství světa tak moc neplatí, v tom je olympiáda jiná.
Dá se říct, že jste klidnější než před čtyřmi lety?
To asi jsem. I přes zranění se příprava relativně povedla, mám stříbro ze světového šampionátu, forma je určitě lepší než před čtyřmi lety.
Ale tehdy vás také provázela zranění a smůla.
Přesně tak. V závodech, ve kterých jsem si chtěl potvrdit výkonnost, mi to nevyšlo, až pak na olympiádě. Jenže dneska už pro mě olympijská medaile není jediná věc na světě. Olympiádu už jsem vyhrál, nejsem pod tlakem. Ale motivace uspět je úplně stejná jako před Londýnem.
Během čtyř let jste si prožil spoustu zranění. Zlomil jste si prst, čéšku, žebro, letos zase ruku. Měl jste kvůli všem neduhům během těch čtyř let myšlenky na konec kariéry?
(přemýšlí) Když jsem si letos zlomil ruku, přemýšlel jsem, co budu dělat po sezoně, jestli neskončím nebo něco. Ale pak přišla nabídka od firmy STRABAG, hned jsme se dohodli, což pro mě v tu dobu byla nová motivace, že je o mě pořád zájem. A rozhodl jsem se, že budu dál závodit. I když zatím nevím, v jakém týmu, to budu řešit až po olympiádě.
Když jste po Londýně zvažoval co dál, hodně reálná byla i silniční kariéra. Je to stále téma?
Aktuálně ne, téma to bude v případě, že prodloužím se stávajícím týmem. Pak bychom mohli udělat něco podobného jako Nino Schurter, který hostoval v Orice a jel závody Kolem Romandie a Kolem Švýcarska. Kdyby se taková šance naskytla, moc by mě to lákalo. Ale je to složité, na těchto prestižních závodech je v takových týmech tlačenice. Nicméně je to reálnější varianta, než že bych si po sezoně hledal vyloženě silniční tým.
Kdybyste prodloužil u Speciale- zedu, mohl byste to zkusit v Boře, o které se v souvislosti s vaším továrním týmem mluví.
Ta varianta tady je, ale záleží i na sportovních ředitelích. Někdo řekne, že je to úplná blbost, a někomu se to může líbit a ten prostor mi poskytne.
Pokud byste tu příležitost dostal a v některém ze závodů se prosadil, uvažoval byste o úplném přechodu na silnici?
To netuším, ale podle mě by mi silnice seděla víc než cross country, které je o dost rychlejší. Na dlouhých distancích, ať už je to maraton, nebo závod Cape Epic, se cítím komfortně, a to se na ty závody nepřipravuji. I proto bych si silnici rád vyzkoušel a třeba se jí věnoval víc.
Zpátky k olympiádě. Těšil jste se víc do Londýna, nebo teď do Ria?
Možná i do toho Ria. Už vím, jak to na olympiádě chodí, a Rio je hezké město. Letos mám přece jenom jinou sezonu než před Londýnem, kdy se mi nedařilo a já byl nervózní. Bude to jiná olympiáda, temperamentní, možná i trochu nebezpečná. Ale my bikeři si to stejně tak neužijeme, protože závodíme až poslední den.
No právě, jaké to je, závodit poslední den na olympiádě?
Zvláštní. Třeba v Londýně jsme nebydleli v olympijské vesnici, ale v hotelu u trati, takže na člověka úplně nedolehne olympijská atmosféra se vším všudy, což taky není ideální, protože si tu olympiádu neužijete. Jakmile dojedete svůj závod a můžete začít slavit, všechno kolem se už balí. Večer je akorát závěrečný ceremoniál a je konec.
Už vím, jak to na hrách chodí. Letos to ale bude jiná olympiáda, temperamentní, možná i trochu nebezpečná.
Letos jste během světového šampionátu v Novém Městě bydlel mimo reprezentační tým. Plánujete v Riu něco podobného?
Do Brazílie pojedu deset dní před závodem kvůli aklimatizaci. Ty první dny budu bydlet kousek od pobřeží, kde už máme vyzkoušené i místo na trénování. Bude to výhoda, protože budu moct trénovat neomezeně. Až se otevře trať a začnou oficiální tréninky, přesunu se do olympijské vesnice, kde bude lepší spojení. Nechci trávit každý den tři hodiny v autě.
Těšíte se do olympijské vesnice?
Jasně, člověka to vždy zajímá. Ale zároveň mám trochu strach, protože už si všichni budou užívat konec olympiády, což může být před závodem nepříjemné.
Švýcar Schurter, Francouz Absalon a Čech Kulhavý, tři hvězdy cross country. Půjde v olympijském závodě právě o vás tři?
Nino (Schurter) je možná trochu odskočený, ale neřekl bych, že o moc. Na posledním Světovém poháru v Lenzerheide bych s ním jel o dost vyrovnanější závod než v Novém Městě. Ale pak přišel defekt a zklamání. On i Absalon samozřejmě ještě půjdou s formou nahoru, může se objevit i Fontana nebo Marotte. Anebo přijde pád po startu a všechno bude úplně jinak.