Dilema odhalených nohou
Kdykoliv chce osud udělat z nás mužů hlupáky, nechá nás obléknout si kraťasy, abychom ztratili i poslední zbytky cti. Tato slova napsal před časem britský spisovatel a novinář Colin Dunne ve svém velmi jízlivém sloupku pro Daily Mail, v němž vysvětluje, proč by britští muži naprosto nikdy neměli nosit krátké kalhoty.
ČEKSTAJL
Jedním z jeho nejvtipnějších argumentů je, že britské mužské nohy se dodávají jen ve dvou provedeních. Jako tlusté chlupůprosté bílé sádelnaté válečky připomínající bílé klobásky, u nichž je těžké odolat pokušení do nich píchnout vidličkou, aby se vyřinul horký tuk. A jako křivé vyhublé tyčky, pokryté srstí ovcí stižených nadměrnou kučeravostí. Podle něj zkrátka dřívější pravidla módy dobře věděla, proč byly kraťasy vyhrazeny pouze chlapcům do prvních náznaků mutace a pak už mužské nohy nespatřily sluneční svit.
Dunnova přísnost se vztahuje pouze na vlastní národ, naopak třeba Italové jsou podle něj typicky kraťasový lid, když se tamní populace může chlubit lýtky jako z Michelangelových soch.
S tím by si Čekstajl dovolil polemizovat, ovšem kraťasové dilema je rozhodně to, co řada mužů v těchto horkých letních dnech řeší (nebo by řešit měla).
Patří tedy kalhoty lehce nad kolena (nebo tak nějak) k výbavě pravého džentlmena? Odpověď módních puristů by byla jednodu- ché „ne“. Pokud nemíří na golf, tenis, případně jachtu (i když i na lodi jsou kalhoty lepší ohrnuté).
Móda se ale diktátu tradicionalistů naštěstí nepodřizuje. I vlivný americký fashion bloger Brian Sacawa, který patří do ranku těch, kdo razí teorii, že muž je mužem jen v obleku, připouští, že léto se bez kraťasů přežít nedá. Musí být podle něj vkusné, podle vizuální kvality nohou patřičně dlouhé, ale rozhodně jsou přípustné. Dokonce vznikají varianty celých obleků, či dokonce smokingů s kraťasy – i když Čekstajl přiznává, že čeho je moc, toho je příliš.
Základem je umět rozlišit, kam se v nich hodí jít a kam ne. Primárně nemají co dělat v práci (o divadlech a společenských událostech obecně nemluvě). Ale jsou uvolněnější zaměstnání (autor těchto řádků přiznává, že toto sám sebou propagované pravidlo při psaní tohoto sloupku porušuje), kde to faux pas není. A okruh těchto zaměstnání se očividně rozšiřuje: nedávno pobíhal pán v krátkých kalhotách i po ministerstvu financí – asi „casual friday“. Ovšem to znamená, že by měly být při ruce „dlouhasy“pro případ nenadálé pracovní schůzky (autor slibuje, že už nikdy nepůjde na rozhovor s jedním z nejbohatších českých podnikatelů v maskáčových kraťasech a žabkách).
Zkrátka to chce trochu citu. A to v kraťasové oblasti platí i pro dámy, které občas – alespoň podle odborného pozorování ulic – zapomínají, že kraťasy jsou sice v některých směrech bezpečnější než krátké sukně, ale stehna odhalují stejně. A někdy to nebývá libý pohled.