Lidové noviny

Soudce, který rehabilito­val Švejka

- BLAHOSLAV HRUŠKA

Berlínský právník Antonín Brousek nově přeložil Haška do němčiny. A věří, že „dobrého vojáka“Němci konečně pochopí.

Když se Antonín Brousek, soudce Obvodního soudu v Berlíně-Schöneberg­u, před lety pochlubil své známé, že po večerech překládá Švejka do němčiny, velmi se podivila. „A z kterého jazyka to vlastně překládáš?“ptala se upřímně.

Leckoho by taková neznalost jednoho z ústředních děl české literatury pobouřila. Ne tak ovšem Brouska, který v Česku vychodil jen první třídu a jako sedmiletý odjel se svými rodiči do Německa. Psal se rok 1969 a básník a redaktor Antonín Brousek starší dostal roční stipendium ve Stuttgartu, odkud už se s rodinou nevrátil. Později působil jako slavista v tehdejším Západním Berlíně, v Kolíně nad Rýnem, Brémách a Hamburku. Jeho stejnojmen­ný syn sice od útlého dětství vyrůstal v Německu, literární sklony a básnický vztah k češtině ale podědil po otci.

A jako právník také smysl pro realitu. Údiv, že Jaroslav Hašek psal svého Švejka česky, k ní patří. Postava Švejka a jazyk, kterým promlouvá, tvoří v českém kulturním prostředí jednolitou identitu. V Německu už si to ale spojí málokdo. „Kniha vůbec nebyla vnímána jako český román, ale jako ta slavná humoreska z dob Rakouska. Na původu autora nezáleželo. A že v té knize vystupují nějací Češi, Němci vnímali jako takovou extra srandu,“vysvětluje Brousek.

„Pro Němce je Švejk vlastně český prototyp. Tak, jak je vnímán Švejk, je vnímán i český národ. To znamená docela sympatický, ale hlavně neseriózní, vychcaný, trochu ušmudlaný lehký asociál, který se o sebe vždy postará. My tak úplně nechceme, aby Švejk byl český prototyp, ale to on definitivn­ě je,“dodává.

Jestliže je Švejk svým chováním vnímán jako typický Čech, v jazykové rovině už to neplatí. Možná proto, že německý Schwejk vyšel už tři roky po Haškově originálu. Přeložila ho pražská rodačka Grete Reinerová a až do Brouskova nového překladu, který se na pultech objevil předloni, šlo o jediný převod. Zdaleka ale ne ideální.

Jazyk Reinerové byl archaický, a navíc Čechům vložila do úst zkomolenou němčinu, kterou za Rakouska-Uherska častomluví­vali. To bylo sice humorné, celý význam díla tím byl ale převrácen. U Haška jsou to totiž německé postavy, které mluví zkomoleně – ovšem česky. Ze všeho nejvíc tak překlad Grety Reinerové vyznívá jako dobová německá interpreta­ce Haška.

C. a k. humoreska

A totéž platí i o vůbec nejslavněj­ší podobě Schwejka. Tím je film z roku 1960 v titulní roli s Heinzem Rühmannem. „Každý to viděl, i když román samotný nečetl. Je to podobné jako filmy Karla Steklého s Rudolfem Hrušínským,“říká Brousek. S jedním velkým rozdílem.

„Rühmann je jinak dobrý herec, ale jako Švejk je absolutně strašný. Nevypadá tak, nechová se tak a neumí tak mluvit. Z toho filmu je vidět, že Němci alespoň do té doby nepochopil­i, že kniha je geniální světový román, a ne nějaká přiblblá c. a k. humoreska,“dodává soudce se zálibou v české literatuře.

Do „svého“Švejka tak Brousek dodal především moderní jazyk, který mladým Němcům nebude připadat jako zminulého století. Ne ovšem na úkor originálu, třeba vojenská terminolog­ie nutně zastarale působí. Do velkého románu o světové válce ostatně patří. Stejně jako trocha přemýšlení – mimo jiné i z toho důvodu Brousek do titulu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války nepřidával slovíčko „první“. I tak ale titul lehce poopravil. Reinerová zvolila termín „braver Soldat“, poslušný voják, což už přidává i hodnocení Švejka. Brousek se tak vrátil k neutrálním­u slovu „gut“.

Brouskův Schwejk vyšel před dvěma roky v prestižním nakladatel­ství Reclam, které si zakládá na grafické čistotě svých knih. Proto se obešel i bez typických ilustrací Haškova kumpána Josefa Lady – byť jsou některé přetištěné v doslovu. O ten se postaral Jaroslav Rudiš, který v Německu vydal všechny své romány.

Z marketingo­vého hlediska to byl dobrý tah. Rudiš je v Německu známý, absolvoval tu desítky autorských čtení. As Brouskem také literární večery objíždí, aby společně Švejka propagoval­i. Jedno mají s Haškovou postavou společné – ani Rudiše si nikdo s českým prostředím nespojuje.

„Rudiš není vnímán jako český autor, ale jako moderní popliterát. Milan Kundera je tady ještě stále hodně oblíbený. Ale opět. Pro Němce je to především úspěšný autor celosvětov­é postmodern­í literatury,“říká Brousek.

Překladate­l a propagátor Švejka si na téma česká literatura udělal mezi svými kolegy z berlínskéh­o soudu malou anketu. Ptal se jich na jednotlivá jména, o nichž si v Česku myslíme, že jsou vývěsními štíty česky psané literatury.

„Haška většinou neznali, Kunderu znají, ale neberou ho jako Čecha. Rudiše neznají, ale to je spíš otázka věku. Hrabala znala jen jedna kolegyně, ale kvůli tomu, že vypadl z okna nemocnice. To jí připadalo takové kuriózní. Čapek je absolutně neznámý, Škvorecký také. A třeba o Boženě Němcové se ani nemá cenu bavit,“hodnotí Brousek.

A to ještě jeho vzorek zahrnoval ty, kteří o literaturu mají zájem. „Vesměs to nejsou žádní literáti, ale většinou chytré a kultivovan­é osoby. Lidé, kteří čtou beletrii,“dodává překladate­l Švejka.

Neznalost českých autorů není dána tím, že by neexistova­ly kvalitní a dostupné překlady. Třeba nakladatel­ství Deutsche Verlangsan­stalt (DVA) vydalo mezi lety 1999 a 2007 celkem 33 svazků edice Tschechisc­he Bibliothek. Na reprezenta­tivním průřezu českou literaturo­u posledních 150 let se finančně podílela Nadace Roberta Bosche. Pro samotné DVA to ale byl propadák. „Nikdo to nechtěl koupit, nikdo si nechtěl postavit dlouhou řadu do své knihovny. Jistě trochu přeháním, ale víceméně to tak je,“konstatuje realistick­y Brousek.

Nedoceněný Poláček

Nadšený soudce do němčiny přeložil ještě jednoho Haška – výbor povídek pod názvem Vyhubení praktikant­ů speditérsk­é firmy Kobkán. Na rok 2023, kdy si budeme připomínat sto let od Haškovy smrti, pak chystá biografii stvořitele Švejka.

A pro Němce chce objevit ještě dalšího polozapome­nutého autora – Karla Poláčka. „Pro Reclam chystám překlad Okresního města. To je i v Česku absolutně nedoceněná kniha, která by se v Německu mohla prosadit,“soudí Brousek.

Startovní pozici pro objevování Poláčka nebude mít snadnou. Ve zmiňované řadě DVA již bez většího zájmu vyšla kniha Bylo nás pět. „Pod absolutně debilním titulem – Wir fünf und Jumbo,“uzavírá soudce, který pro Němce znovuobjev­il Švejka.

Jak je vnímán Švejk, je vnímán i český národ. Docela sympatický, ale neseriózní, vychcaný, trochu ušmudlaný lehký asociál, který se o sebe vždy postará.

 ??  ??
 ?? Soudce a překladate­l Antonín Brousek (nahoře) se před lety pustil do nového překladu Haškova Švejka mimo jiné i kvůli zažité představě, kterou o této literární figuře Němci měli. A to nejen kvůli poněkud archaickém­u překladu pražské rodačky Grete Reinerov ??
Soudce a překladate­l Antonín Brousek (nahoře) se před lety pustil do nového překladu Haškova Švejka mimo jiné i kvůli zažité představě, kterou o této literární figuře Němci měli. A to nejen kvůli poněkud archaickém­u překladu pražské rodačky Grete Reinerov

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic