Rio svou chudobu neskrývá

„Toto je Transolimpica,“hrdě hlásá nápis nad námi. Čtyřproudová silnice dálničního typu propojuje dva největší uzly her, oblast Barra s 30 kilometrů vzdáleným Deodorem.

Cesta je rychlá a moderní komunikace takřka prázdná. Pro běžná vozidla zůstane do konce her uzavřená. Také Transolimpica je důkazem, že toto budou olympijské hry kontrastů.

Pod jejími pilíři se míhají chudé čtvrti Ria. Hromady dřeva, železa, písku, plechu. Graffiti na hrobkách na hřbitově. Inzeráty nastříkané sprejem na zdech: „Chcete nejlepší kadeřnici? Volejte 252-300-012.“

„Při univerziádě v Číně podobné domy schovávali za plachty, na které nakreslili, jak tam bude všechno v roce 2030 krásné,“říká stolní tenistka Iveta Vacenovská. „Ale Brazilci nic neskrývají. Ani svůj způsob života uprostřed ulice.“

Vjíždíme do oblasti Deodoro. Jde vlastně o velké vojenské městečko. Jedna kasárna střídají druhá. Artilerie, tankisté, parašutisté. „Vše tu je obšancované vojáky,“říká Jiří Rohan, kouč vodních slalomářů. V jejich areálu vartují maskovaní muži každých dvacet metrů. A nejen tady.

Brazilská ležérnost

„Když jsme poprvé dorazili do vesnice, hned u autobusu stáli tři vojáci se samopaly,“vykládá Va- cenovská. Nejde nicméně o dohled absolutní, i do něj se vkrádá brazilská ležérnost. Pojízdné pásy u detektorů kovů ještě na sportovištích neběží. Do tašky voják jen zběžně nahlédne.

Lídři organizačního výboru her každopádně věří, že právě extrémním dohledem, který zajistí 68 tisíc členů bezpečnostních složek, zamezí aspoň některým hrozbám.

Měla to být olympiáda, která vykreslí rostoucí sílu Brazílie. Teď naopak může být prostředkem k jejímu sebezničení.