Krize je pryč. Sněmovní rekreaci stát neprodá
Svých prázdninových hotelů se sněmovna nevzdá, i když by tomu podle Miroslavy Němcové nahrával růst ceny nemovitostí. Po zdražení pobytů se do objektů nežene tolik lidí jako dříve. Poslanci do Harrachova či na Lipnici jezdí spíš na pracovní zasedání.
PRAHA Poslanecká rekreace v Česku měla ještě nedávno na kahánku. V době hospodářské krize, která nutila k přísným úsporám, řešili členové horní komory téměř hamletovskou otázku: mít, či nemít vlastní prázdninové hotely? Sněmovně totiž patří rekreační objekty v Harrachově a na Lipnici nad Sázavou, které tehdy pro mnohé představovaly nadbytečný luxus. Ekonomický útlum je ale pryč a s ním i úvahy o prodeji obou staveb. Střediska s bazénem nebo tenisovými kurty uprostřed čisté přírody si tak naši volení zástupci ponechají.
S poslankyní v sauně? Díky
„Žádnou debatu o prodeji těchto zařízení jsem v tomto volebním období nezaznamenal,“potvrzuje předseda sněmovny Jan Hamáček (ČSSD). Ne že by se do Harrachova nebo na Lipnici poslanci zrovna hrnuli. Spíše než na rodinnou rekreaci tam jezdí na výjezdní zasedání výborů nebo pracovních skupin. Na prázdniny už méně, i když výjimky se najdou.
„Přesnější přehled o dovolených kolegů nemám, z okrajové diskuse vím o jednom případu, což neznamená, že jich tam neje- de víc,“popsal Jiří Mihola. Předseda lidovecké sněmovní frakce se v minulosti do zmíněných středisek několikrát vydal.
Proč se společné poslanecké rekreaci spíše vyhnout, vylíčil pro změnu před dvěma lety ministr obrany Martin Stropnický (ANO). „Ta představa, že někde vylezu ze sauny a tam bude pobíhat opoziční kolegyně, tak to se mi úplně točí hlava,“řekl České televizi.
Ne pod cenou
S nápadem na prodej obou středisek přišla před několika lety tehdejší předsedkyně sněmovny Mi- roslava Němcová (ODS). Proti jejímu návrhu se mezi zákonodárci zvedl poměrně silný odpor.
Například sociálnědemokratický politik Václav Votava namítal, že zařízení slouží i zaměstnancům sněmovny, kteří by tak přišli o podnikovou rekreaci. Jedním z podstatných argumentů byl také tehdejší propad trhu s realitami a obava, že by za objekty dolní komora neutržila dostatek peněz. To potvrzuje i Němcová.
„K prodeji v roce 2010 nedošlo, ceny nemovitostí tehdy klesaly nebo stagnovaly, proto jsem od návrhu ustoupila.“
Stále si ale myslí, že by poslanci „své“hotely prodat mohli. „Nyní by to bylo výhodné, trh s nemovitostmi je na vzestupu. Co v té věci podniká vedení sněmovny, nevím,“uvedla Němcová.
Jak vyplývá ze slov předsedy dolní komory Jana Hamáčka z počátku tohoto článku, o prodeji se už neuvažuje. Místo něj poslanci v roce 2010 schválili alespoň výrazné navýšení ceny za ubytování. Ta se tak konečně vyšplhala na výši, která je obvyklá na trhu.
Před zdražením stálo jednodenní ubytování s plnou penzí na Lipnici 241 a v Harrachově 252 ko- run, po něm už zhruba 450 korun. Stoupla i cena za samotné ubytování bez stravy – z padesátikoruny na 260 korun.
Důvodem pro zdražení bylo, že původní ceny absolutně nepokrývaly náklady na provoz budov. Stát tak byl nucen na ně každoročně doplácet kolem pěti milionů.
Ani navýšení cen ale problémy nevyřešilo. Jakmile se jich totiž chopila ona příslovečná neviditelná ruka trhu, výrazně klesl zájem o dříve lacinou tuzemskou dovolenou. Už o rok později proto kancelář sněmovny hlásila významný pokles příjmů z obou rekreačních budov. Konkrétně o šest milionů. A podle kancléře dolní komory Petra Kynštetra za to mohl právě dramatický propad v počtu dovolenkářů.
Nebyli to přitom hlavně poslanci, kterých v Krkonoších nebo na Vysočině tak dramaticky ubylo. Propad v počtu návštěvníků zavinili spíše lidé bez politické funkce. Členů dolní komory totiž do sněmovních hotelů už před zdražením nejezdilo mnoho. Kvůli tlaku médií se jim vyhýbali, a tak třeba v roce, kdy o zdražení rozhodli, strávilo léto ve „svém“středisku jen asi pět poslanců.