Připravme se na Trumpa
Američtí spojenci by měli mít pro případ Trumpova zvolení v zásobě krizové scénáře
Vanalytických kruzích se začíná považovat vítězství Donalda Trumpa v podzimních amerických volbách za možné. Jisté je v tuto chvíli pouze to, že Ameriku čeká na podzim jako obvykle dramatický souboj, ve kterém se některé státy zbarví tradičně do modra (barva Demokratické strany) a jiné do červena (barva Republikánské strany). Vůbec nejdramatičtější souboj se bude odehrávat ve státech, kde jsou síly tradičně vyrovnané, jako na Floridě a v Ohiu. Žádné překvapení ve smyslu toho, že by v Texasu vyhrál demokrat a v Kalifornii republikán tedy opravdu nečekejme.
Pro svět je překvapení a hlavní změna nikoli v tom, že volby v USA může reálně vyhrát populista, neprofesionální či nesystémový politik, klaun, bavič, hrubián či outsider, ale především v tom, že volby může vyhrát člověk, který zpochybňuje americké vojenské závazky ve světě, a jasný protekcionista a izolacionista, který se staví proti stávajícím obchodním dohodám a zvažuje vystoupení Ameriky ze Světové obchodní organizace WTO.
Slabá a kožená Clintonová
Mnoho již bylo napsáno o tom, proč se nemožné a nemyslitelné může bohužel stát skutečností. Na prvním místě ale stojí fakt, že Trump má talent a energii. Pozornost i kampaň si nesmírně užívá a baví ho. Chová se sobě přirozeně a říká si, co chce a co ho napadne, nikoli něco, co si nabifloval.
Druhý důvod je, že je Clintonová slabá. Je to sice zkušená politická profesionálka, ale právě politického profesionalismu má Amerika plné zuby. Je sice spojována s poklidnou dobou prosperity za vlády svého muže, ale zároveň s velkými penězi, bankami, drahým privátním školstvím. Dnes se Clintonová přiklání k mírnému ochranářství, dříve byla ale se svým manželem proponentem liberalizace obchodu. Hlavně se ale neumí uvolnit, je kožená, točí pořád nudně hlavou zleva doprava a zpátky kolem čtecího zařízení.
Raději se ale na možnost Trumpova vítězství připravme, také proto, že brexit se nám jevil donedávna stejně vzdálený, zhola absurdní a nemožný.
V případě Trumpa se připravme na dva scénáře, jeden lepší, druhý doslova katastrofický.
Lepší scénář počítá s tím, že předvolební kampaň je prostě kampaň a po volbách se Trump zcivilizuje. Nemá-li dosud odborníky a poradce, po volbách je získá a bude jim muset naslouchat. Do vlády mu „republikánský establishment“také nasadí svoje lidi. Nelze vyloučit, že Trump bude vládnout s nepřátelským kongresem, jeho největší úlety omezí ústava, soudy apod.
Se zahraniční a bezpečnostní politikou je to složitější a ožehavější. Lze očekávat, že Trump bude žádat od spojenců v NATO, aby okamžitě začali plnit slib zvýšení výdajů na obranu na dvě procenta HDP. Bude to sice mírný ekonomický šok, ale co je vlastně špatného na plnění slibů, které jsme sami dali?
Jak zdůraznil například komentátor Josh Cohen na Reuters, pokud Trump tvrdí, že nepůjde do války kvůli kousku skály či betonu někde v Jihočínském moři, zní to závažně, jenže Japonsko na svou obranu vydává dokonce jen jedno procen- to HDP, což skutečně není normální a adekvátní.
Když Trump tvrdí, že bude jednat s Ruskem nebo že bude klidně jednat s Kim Čong-ilem, taky se z toho nemusíme hroutit. Na jednání není nic špatného. Amerika musí s Ruskem jednat: o Sýrii, o ISIS, o terorismu, o migraci, o dodržování dohod na Ukrajině i o jaderných zbraních. I se Severní Koreou může mít smysl jednat o jejich jaderných a „balistických“ambicích.
Pesimistický scénář je takový, že Trump jako protekcionista rozebere obchodní pakty s Evropou i Asií, skutečně se bude pokoušet vystoupit ze Světové obchodní organizace WTO, čímž vesele nastartuje další světovou hospodářskou krizi.
Něco za něco
Se zvýšením výdajů na obranu v rámci NATO se nespokojí a bude žádat – jak slibuje – po členských zemích NATO, aby Americe ještě navíc platily za ochranu.
S tím, jak se Trump chvástá, že umí uzavřít obchod či jak on říká „deal“, tak v rámci toho „dealu“, tedy principu „něco za něco“klidně „prodá“Pobaltí a nejen to, třeba i všechny nové členské země NATO včetně nás.
Což o to, dlouhodobě by se s něčím takovým Evropa nějak vyrovnala, kdyby začala brát svou obranu konečně vážně. Kdyby však Putin ucítil, že je východní a střední Evropa oslabena a americká bezpečnostní garance nejistá, využil by toho okamžitě, dříve než se Evropa začne vyzbrojovat a brát ruskou hrozbu vážně.
Taky semůže ukázat, že Trumpovy vazby na Rusko jsou skutečné, nikoli nafouklé v rámci politického boje. Leckdo ale říká, že se o těchto spekulacích psát moc nemá, protože se pak Putin jen raduje, jak by snad mohl být všemocný, že dokáže řídit i Ameriku.
V každém případě by američtí spojenci, a především ti ve východní Evropě, měli připravovat krizové scénáře pro případ Trumpova zvolení a to ve více variantách od optimistických až po katastrofické. Abychom zase nekoukali jak spadlí z višně jako po plebiscitu o brexitu. A tady půjde o víc.