Rady z Hradu
Chovat se vypočítavě se dlouhodobě nevyplácí
ZPražského hradu znějí k uprchlické krizi zpravidla silná slova. Během víkendu to nebylo jiné, slyšeli jsme dvojhlas. Prezident Zeman dal rozhovor svému oblíbenému bulváru a šéf zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček levicovému deníku Právo. Čistě teoreticky by měli mít oba k levici blízko, avšak z jejich slov byl cítit daleko více populismus a volání po politice tvrdé ruky. Ale abychom nekřivdili panu Kmoníčkovi, ten hrál spíš roli hodného policajta, nebo alespoň toho, kdo diferencuje.
Prezident vidí příčinu terorismu v ilegálních emigrantech, což je zjevně nepřesné. Pachateli útoků z posledních měsíců jsou častěji příslušníci druhé generace usazení v Evropě a začasté i držitelé příslušného občanství. Jen zastavení imigrace samotné tedy terorismus nezlikviduje. Pan Kmoníček navrhuje zaměřit se daleko víc na muslimské komunity v Evropě a chtít po nich uznání rovnosti pohlaví, náboženství a souhlas s rozlukou církve a státu. Zároveň ale zdůrazňuje, že nesmíme umírněným muslimům znemožňovat stát se námi, Evropany.
Pan Kmoníček rozhodně nerazí nějakou holubičí politiku, avšak jeho rady jsou realistické. Prezidentem Zemanem tolik chtěné deportace odmítnutých žadatelů o azyl narážejí na jeden zásadní problém: není často kam je deportovat. Je totiž v povaze ilegálního prchání, že neznáme zemi, ve které migrant vstoupil na území Schengenu, abychom jej tam mohli dopravit. Anebo vůbec nemáme smlouvu se zemí původu, ze které dotyčný přišel, abychom jej tam mohli poslat postrkem.
Z postojů pana Kmoníčka i prezidenta Zemana je cítit velká dávka vypočítavosti. Pan prezident svým posluchačům nabízí neuskutečnitelná řešení a v podtextu vyhlašuje, že my jako stát uvnitř Schengenu nemáme mít jediného uprchlíka. Tuto tezi podporuje pan Kmoníček, když sice uznává, že jsme se zavázali přijmout jistý kontingent uprchlíků (dokonce o tom hlasovala vláda), ale prý není vše ještě jasné, a tak máme dělat obstrukce a nikoho nepřijímat.
Jsou-li pánové na Hradě ryzími Evropany, pak vědí, že ke ctnostem, kterých si náš kontinent cení, patří dodržování smluv a dohod. Pokud jsme tedy něco partnerům závazně slíbili, pak to dodržme. A nebo se raději budeme chovat vypočítavě podle hradních rad? Potom bychom ale vypadali v očích partnerů jako lstiví orientálci, kteří drží slovo, jen když se to vyplácí. Chtějí být na Hradě za orientálce? Martin Zvěřina