Vyloučili Rusy. A co zrušit cyklistiku?
PRAHA Zloděj křičí: Chyťte zloděje! Tak místopředseda Českého olympijského výboru a historik ČOV hodnotí současné kroky světové antidopingové asociace (WADA) před hrami v Riu. WADA se podle něho snaží hodit všechnu zodpovědnost za své pochybení v případě krytí dopingových nálezů ruských sportovců z olympijských her v Soči v roce 2014 na moskevskou laboratoř.
František Kolář
LN Proč podle vás hlavní vina za celou kauzu lpí na členech WADA?
Nerozumím tomu, proč se WADA tváří jako někdo, kdo dopingovou kauzu v Soči rozkryl. Ona je viníkem selhání moskevské laboratoře – rozhodla o akreditaci pro sídlo v Rusku. Pokud se rozhodla WADA vystupovat proti zásahu ruské vlády do chodu moskevské antidopingové laboratoře, měla to udělat hned po hrách v Soči, protože už v té době měla dostatek důkazů.
LN A co říkáte na rozhodnutí Mezinárodní atletické federace, potažmo Mezinárodní sportovní arbitráže vyřadit všechny ruské atlety z účasti na hrách v Riu de Janeiro?
Zásadně nesouhlasím s tím, aby byl uplatňován princip kolektivní zodpovědnosti a presumpce viny. Jako například u ruských atletů a Jeleny Isinbajevové, která se vůbec ničím neprovinila a nemůže bojovat o olympijské zlato. Řekl bych, že i její soupeřky by byly radši, kdyby s nimi závodila a mohly ji porazit.
LN Jaký trest byste volil vy?
Osobně jsem příznivcem přezkoumání všech ruských sportovců před zahájením olympijských her, jak zčásti rozhodl MOV minulou neděli. Souhlasím též s tím, aby z olympijských her byli vyloučeni sportovci v minulosti již přistižení při dopingové kontrole.
LN Nespravedlivé je toto rozhodnutí i vůči sportům, které mají v historii mnohem více dopingo- vých hříchů než atletika, nemyslíte?
Nerozumím především tomu, proč všechny atlety hodili do jednoho pytle. Kdyby se ze stejného pohledu přistupovalo například k cyklistice, která je často spojována s užíváním látek a metod zvyšujících výkon, měla by se zrušit a jako sportovní odvětví vůbec nefigurovat na seznamu olympijských sportů.
LN Vyřazení části ruských sportovců a dalších hříšníků z účasti na hrách není prvním podobným případem, že?
Dá se to přirovnat k tomu, co se dělo po válkách. Poražená stra- na, tedy agresoři, se nesměli zúčastnit her v roce 1920, Němci dokonce ani těch v roce 1924, proto tehdy sudetští Němci reprezentovali Československo. Stejná situace byla v roce 1948, když vedle Němců nemohli v Londýně soutěžit ani Japonci. Posledním podobným příkladem je neúčast bulharských vzpěračů na olympijských hrách v Pekingu. Tehdy však bulharský svaz kvůli řadě dopingových případů odvolal své sportovce před olympiádou raději sám.
LN Řešil se v takové míře doping v souvislosti s hrami i vminulosti?
V takovém rozsahu nikoli, i když skandál Bena Johnsona, vítěze stovky mužů na olympijských hrách 1988 v Soulu, byl aférou srovnatelnou s tou letošní.
LN A co další významné případy?
Vedle již zmíněné aféry Bena Johnsona je asi nejznámější případ Marion Jonesové z olympijských her 2000, která se po letech přiznala k používání nepovoleného látek, ač během závodní činnosti nebyla nikdy přistižena. Bylo pak paradoxní, že její zlatá medaile byla dodatečně přiznána řecké sprinterce, která byla mezi- tím doživotně diskvalifikována pro opakovaně prokázaný doping.
LN Kdy se vůbec stal doping zakázaným?
Boj proti dopingu začal v sedmdesátých letech, první dopingové kontroly se konaly na zimních olympijských hrách 1976 v Innsbrucku a pokračovaly i nadále. Oproti někdejším sextestům, jejichž zrušení si vymohly ženy již na konci devadesátých let, protože prý odporovaly lidským právům.
První díl seriálu Olympijské legendy čtěte na straně 18