Rio svou chudobu neskrývá
razného schodku her. Kajakář Jiří Prskavec slíbil příbuzným, že pokud se probojuje na olympiádu, zaplatí jim ubytování a vstupenky. „Bez problémů jsem je sehnal,“vykládá u vodáckého kanálu.
Brazilci se učí za pochodu
Přesto v celém tomto marastu současného Ria nacházíme i dobré zprávy. Tempo výstavby olympijských staveb, jež Mezinárodní olympijský výbor předloni nazval nejpomalejším v historii, se v posledním roce zrychlilo a všechny stojí. Nová linka metra, klíčová pro hry, má být pro akreditované účastníky otevřena – byť nezkolaudována – těsně před jejich konáním.
„Vesnice je pěkná, všechno v ní funguje,“říká stolní tenistka Hana Matelová. Pravda, úplně všechno ne. Brazilci finišují a učí se za pochodu, stejně jako to bývalo pravidlem na minulých hrách. Pár dnů před začátkem narychlo pokládají obdélníky trávníku, i když poněkud seschlého, aby vylepšili dojem.
„Oni mají jinou náturu než my, všechno nechávají na poslední chvíli. Snaží se a makají, jen měli udělat zátěžovou zkoušku o tři měsíce dřív. Takhle je to trochu hektika,“říká Doktor. Zatím má ve vesnici čtyři desítky ze 105 českých sportovců. V některých apartmánech stále řeší nefunkční přívod vody.
„Někde neteče ani studená, jinde je špatně namontovaný kotel. Instalatér přijde, předělá to, ale propíchne při tom trubku ke kotli, takže z ní rázem vytéká voda. Řemeslně jsou na tom malinko hůř.“
Armáda dobrovolníků v pest- rých uniformách se tyto nedostatky snaží nahrazovat srdečností.
Dlouho čekáme na přípoj, starší dobrovolnice nám přináší vodu a ještě vybízí: „Pojďte se radši schovat támhle do stínu, ať nedo- stanete úžeh.“Řidiči se snaží komunikovat za pomoci aplikací na mobilu, překládajících z portugalštiny do angličtiny.
Místo obav z komárů (takřka nepřítomných) řeší sportovci mnohem víc příliš silnou klimatizaci v autobusech či jídelnách. „Strašná kosa,“otřepe se Matelová, zatímco veslař Ondřej Synek jen mávne rukou: „Já si i doma v autě pouštím klimatizaci na nejvyšší obrátky.“
Do města jen bez řetízků
Z médií nasávali před hrami strach a obavy. Ale teď stolní tenistky oznamují: „I do města klidně vyrazíme, když s námi půjdou nějací kluci, třeba judisté. Jen nám místní radili, že pár peněz si máme radši strčit do kalhotek a že máme sundat před výletem náušnice, hodinky a řetízky.“
Jistě, budou to hry mnoha kontrastů. „Ale to neřeším,“tvrdí Doktor. „Olympiáda tady jednou je. Je už pozdě přemýšlet, jestli je to špatně nebo dobře. Že tu mají chudinské favely, nevyřešíme. Já jen musím zjišťovat, jestli cesta přes ně na sportoviště je bezpečná nebo ne.“
Dorazí sem 10 500 sportovců a půl milionu dalších hostů.
Brazilci ujišťují, že duch „Cariocas“– jak se obyvatelé Ria v portugalštině nazývají – zvítězí a zajistí vydařené hry. Že umějí pořádat velké slavnosti, to přece dokázali při fotbalovém šampionátu, návštěvě papeže Františka i při karnevalech.
„Až začnou soutěže, olympiáda bude fungovat,“je přesvědčený Doktor.
Co bude po ní, je už jiná otázka.