Lidové noviny

Predátorsk­é časopisy devastují vědu

Vědci radí méně zkušeným kolegům, jak rozeznat podvodné věstníky, které publikují i pseudověde­cké studie a čiré nesmysly

- MARTIN RYCHLÍK

PRAHA Krátce před prázdninam­i dorazil do jednoho z nejváženěj­ších vědeckých magazínů na světě, do Nature, krátký dopis. Je ale zásadním dokumentem, který vyzývá vědce, knihovníky i vydavatele, aby se spojili v boji proti destrukci bádání a funkčního zveřejňová­ní jen ověřených poznatků.

„Predátorsk­é časopisy ohrožují samotnou kredibilit­u vědy. Tím, že předstíraj­í nebo opomíjejí recenzní řízení, znečišťují odborné prostředí svou okrajovou a odpadkovou vědou i aktivistic­kým výzkumem. (...) Navrhuji, aby je všechny ze zaintereso­vaných stran držely na uzdě,“stálo v otištěném červnovém e-mailu. Autorem byl Jeffrey Beall, knihovník.

Ano, přesně ten slavný bojovník proti tzv. predátorsk­ým časopisům, jejichž seznam od roku 2008 na internetu spravuje.

Knihovník z Coloradské univerzity opakovaně varuje před rapidním nárůstem pochybných věstníků a vydavatelů, kteří parazitují na původně ušlechtile míněném modelu otevřeného přístupu k poznatkům (open access).

Ten totiž vychází mimo jiné i z toho, že vědci by měli za uveřejnění své studie, aby pak mohla být zdarma všem zájemcům k dispozici, předem platit. Toho se ale chytily tisíce podvodníků, kteří neustále vylepšují fígly a způsoby, jak z nezkušenýc­h (anebo naopak ze spekulujíc­ích) akademiků vytahat peníze na svou vlastní obživu. Jde o stamiliony korun.

Mladí, dávejte si pozor!

V českém prostředí na predátory upozornila zvláště loňská „kauza Strielkows­ki“na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a iniciativa fóra Věda žije!, jež srovnáním periodik z Beallova seznamu a výsledků v českém Rejstříku informací o výsledcích výzkumu (RIV) identifiko­vala přes 530 podezřelýc­h – a daňovými poplatníky pak zpětně za „vědeckou aktivitu“i proplacený­ch – článků.

Jak LN v lednu upozornily, například jeden z brněnských profesorů měl v odborné databázi Scopus jen za rok 2013 uvedeno 85 „vědeckých“článků (!) a řadu z nich otištěných právě v pochybných žurnálech z Beallova listu.

„Univerzity a vysoké školy by měly přestat používat počty otiště- ných článků jako měřítko výkonnosti. Výzkumníci a respektova­né časopisy by neměli citovat články z predátorsk­ých časopisů a akademické databáze by je měly i vyřazovat,“napsal Beall.

Kromě toho by tyto indexující databáze – jako je Scopus, Web of Science nebo PubMed – měly zvýšit laťku jen na přijímání časopisů, jež prokazatel­ně neobcházej­í recenzní řízení či jiná pravidla.

Proč by nás fenomén „predátorů“měl zajímat? „Protože velmi škodí vědě – a to řadou způsobů. Vydávají špatné vědecké práce a ve vědě se přece nové výsledky staví na těch starých... Potřebujem­e časopisy, kterým lze důvěřovat, že střeží vědu jako takovou,“ řekl Jeffrey Beall českému serveru Technet během své nedávné účasti na pražské konferenci.

Problém predátorů se zvětšuje. Zatímco v roce 2013 bylo na Beallově indexu 126 jednotlivý­ch časopisů podezřelýc­h z nekalostí, na začátku letoška jich bylo už 882. Počet predátorsk­ých vydavatelů – klidně s celou „stájí“stovek pseudotitu­lů – se od roku 2011 zvýšil z osmnácti na 923!

I čeští knihovníci varují

Tito vydavatelé vybírají za otištění článků peníze (typicky pár tisíc korun, ale poplatky kvůli konkurenci klesají), podbízejí se vědcům a předstíraj­í svou vědeckost.

Kupříkladu uvádějí falešný im- pakt faktor, což za běžných okolností bývá měřítkem kvality. Imitují recenzní proces peer-review (takže studii přijmou za pár dní, místo aby ji experti několik měsíců připomínko­vali), mají fiktivní redakční rady, a to i s neexistují­cími osobnostmi. Dávají si rovněž názvy zaměniteln­é se zavedenými tituly – není těžké splést si respektova­ný Internatio­nal Journal of Engineerin­g Science s predátorsk­ým The Internatio­nal Journal of Engineerin­g and Science.

„Nejúčinněj­ší ochranou před publikován­ím v predátorsk­ých časopisech je osvěta. Jen tak se v akademické obci rozšíří povědomí o rizicích, která plynou z publikován­í v těchto časopisech vznik- lých za účelem pouhého finančního zisku,“uvádějí v obsáhlé příručce Lukáš Plch a Jiří Kratochvíl, knihovníci z univerzitn­ího kampusu Masarykovy univerzity.

A přidávají desítky příkladů, jak predátoři falšují i své zařazení do ověřených vědních databází, jak bez otálení otiskují plagované texty, bludy anebo předstíraj­í konkrétní slušný časopis – příkladem budiž dokonce odcizená identita lesnického titulu Sylwan, již lze odhalit jen v drobně pozměněné internetov­é adrese. Fíglů je plno. Ani tak to nekončí: za peníze se vydávají i chabé monografie a konají se pseudokonf­erence.

Ostudných predátorsk­ých kauz jsou už po celém světě desítky. K těm nejslavněj­ším patří vynucená rezignace Ibrahima Gašiho, rektora univerzity v Prištině, jenž získal v Kosovu profesuru díky slabým článkům v pochybných indických časopisech. Studenti jej v roce 2014 donutili k rezignaci.

Po vzoru fyzika Alana Sokala, jenž už v roce 1996 poslal do časopisu Social Text kvazifiloz­ofický nonsens, který pak skutečně i vyšel, zkoušejí desítky vědců ne/funkčnost recenzních řízení. Občas pak v lživém věstníku vyjde třeba i taková věta: „Tento článek je úmyslně plný chyb,“napsali třeba Češi do nejspíše albánského časopisu Mediterran­ean Journal of Social Sciences s formálním sídlem v Římě.

Biolog John Bohannon z Harvardovy univerzity v roce 2013 zaslal do 304 časopisů s politikou open access záměrně vadný článek, ale ten byl ve 157 případech přijat k publikován­í, 98 časopisů jej odmítlo přijmout a 49 žurnálů do uzávěrky neodepsalo.

Univerzity se brání návody

Mnohé kvalitní univerzity, včetně českých veřejných vysokých škol, pak po různých kauzách a zpochybněn­í druhdy samozřejmý­ch pravidel publikován­í došly k doporučení­m, kde publikovat a jak se vyhnout predátorům, kteří podrývají samotné základy vědy.

Rady dávají na Univerzitě Karlově, Masarykově univerzitě či ČVUT právě knihovníci, kteří si jsou vědomi rizik a škod, které predátorsk­é publikován­í přinese jinak tak perspektiv­nímu modelu otevřeného přístupu k textům.

Kromě Beallova „black listu“vznikají už i „white listy“, seznamy prověřenýc­h a poctivých žurnálů s politikou open access.

„Jedná se zde o systémový problém, který nebude lehké v dohledné době uspokojivě vyřešit. Blížíme se do bodu velké změny či hluboké krize v současnost­i pojímaného výzkumu, jeho sdílení a prezentace,“napsali informatic­i Zdeněk Smutný a Václav Řezníček z Vysoké školy ekonomické v článku pro otevřený časopis Acta Informatic­a Pragensia. A dodali: „Nyní jsme pouze na počátku problému, který se dotýká vědeckých komunit po celém světě. Je to boj na několik příštích let.“

Mají v tom pravdu.

 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic