Lidové noviny

Brad Mehldau sugestivně pomalý

- ONDŘEJ KONRÁD

Mehldau patří dvě dekády mezi absolutní špičku světových jazzmanů, tak dlouho funguje i jeho trio, v němž hraje po celou dobu kontrabasi­sta Larry Grenadier a roku 2005 vystřídal Jorge Rossyho za bicími Jeff Ballard. Pětačtyřic­etiletý pianista vystupuje ale často i sólově. A je umělcem více tváří. Píše kompozice spadající do sféry vážné hudby, v duu s bubeníkem Markem Giulianou se raduje z analogovýc­h elektrický­ch in- strumentů (letos se ke koncertům dravé funk-dubové Mehliany připojil kytarista John Scofield), křišťálově čistě zněl v tandemu s mandolinis­tou Chrisem Thilem. A tak dále.

Technicky fenomenáln­í muzikant rozpjaté mysli a s levou rukou v podivuhodn­ém protipohyb­u míchal od počátku své dráhy do zcela moderního jazzového projevu překvapivě i ozvěny evropské hudby 19. století. A sahal zároveň vedle standardů a vlastních skladeb i po materiálu ze světa pop-rocku (klasiků The Beatles a Paula Simona i avantgardn­ích Radiohead). Zásadně se zasloužil o objev zapomenuté­ho britského písničkáře Nicka Drakea, který zemřel už před polovinou 70. let a jehož několik songů Mehldau působivě zpracoval a udržoval roky v repertoáru.

Tuzemští posluchači se s ním mohli setkat vícekrát a vychutnat si celé spektrum jeho podob. A tudíž i pochopit, proč nejvýrazně­jší světoví pianisté nastupujíc­í generace hovoří o nevyhnutel­ném vlivu, jaký na ně Mehldau měl a má.

Alba jeho tria často obsahují nahrávky staršího data, jako by Mehldau a spol. pracovali do foroty. Tak to může být. Mistři svých nástrojů s anténami na téže frenkvenci vcházejí do studia perfektně připravení, to znamená, že prostě vždy pořídí víc snímků, než se může vejít na disk. K nepoužitým skladbám časem přibudou další, a když zásoba nabobtná, začne se uvažovat, jak s nimi naložit. I ty z nejnovější desky vznikly před čtyřmi až dvěma roky a celek působí dojmem, že jde o výběr z archivu skupiny. Lehce zavádějící je i název desky. Odkazuje ke kategorii „blues ballads“, skladeb spíš pomalejšíc­h, s bluesovým kořenem, ale hustší harmonií a přemosťují­cími středovými pasážemi. Ale taková je tu vlastně jen úvodní Since I Fell For You, kterou před 70 lety napsal bandlea- der Buddy Johnson. Původně ji zpívala jeho sestra Ella, později se výtečný song stal oblíbeným číslem vokalistů a instrument­alistů. Dvanáctita­ktovou bluesovou strukturu má ještě Cheryl, byť jde o typicky bebopové téma, jehož autorem je také Charlie Parker. Který ho hrával o fous svižněji. Klasicky „baladově“vyzní standard These Foolish Thing; když se v půli šestiminut­ové stopáže rytmika odmlčí, Mehldau hezky připomene, že jde o předválečn­ou věc. Jako balada je pojatý křehký song Little Person Jona Briona, producenta slavného Mehldauova alba Largo (2000), pocházejíc­í z filmu Charlieho Kaufmana Synecdoche, New York. Coleporter­ovku I Concetrate On You posadilo trio do tempově volnější bossa novy, nevlnit se při poslechu dá práci.

A já miluju Paula

Dvakrát sáhl Mehldau po svém oblíbeném autorovi Paulu McCartneym. Uhrančivá je verze beatlesovs­kého And I Love Her. Dlouho vyhlíží nevinně, ale před závěrem se kapela ohnivě rozjede. Nejazzový kousek uchopila doslo- va úžasně. My Valentine z nedávné, ke swingové éře zahleděné desce sira Paula Kisses In The Bottom se pro jazzovou interpreta­ci nabízí spíš. Mehldauovi zřejmě melodie utkvěla v hlavě a jako na více snímcích desky se i tady pustí do osamocené kadence. Když se pak k němu znovu připojí spoluhráči, proběhne závěr alba vtipně v soul-jazzovém duchu.

Vybrané kompozice se tedy sice z obecné představy o blues a baladách vymykají, nakonec však deska odpovídá svému názvu. A i když to zrovna tohle trio nemusí, dokazuje, jak skvěle ovládá to v jazzu vůbec nejtěžší, totiž hrát pomalu. Neboť tehdy se nejlépe ukáže, jak na tom kdo je. S rytmem, frázováním, rozváděním myšlenek, v práci s motivy danými i během improvizac­e vytrysklým­i. Příslovečn­ým testem prubířským kamenem prošli Brad Mehldau a jeho výsostně kreativní druzi jako naprostí suverénové.

V jazzu patřívalo takřka k povinnosti nahrát komplet skladeb volného, až pomalého tempa. Tak se podle titulu Blues and Ballads jeví i nové album Brada Mehldaua. Název však mírně klame. Nezklame ale jako obvykle zářivý výkon pianistova pevně sevřeného tria.

Brad Mehldau: Blues and Ballads

Autor je hudebník a publicista

 ?? Brad Mehldau s oblibou osobitě zpracovává jak jazzové standardy, tak hity klasiků i modernistů populární hudby. FOTO MICHAEL WILSON ?? Charlie Parker i Beatles.
Brad Mehldau s oblibou osobitě zpracovává jak jazzové standardy, tak hity klasiků i modernistů populární hudby. FOTO MICHAEL WILSON Charlie Parker i Beatles.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic