Nejlepší z malých festivalů

Když někde v neinformované společnosti prohlásím za jeden z nejlepších českých hudebních festivalů pod širým nebem Besedu u bigbítu, vidím v očích naslouchajících nedůvěru. A přiznávám, že sám se dost ošívám. Ten název je fakt divný. Je to zřejmě variace na takzvané folklorní „besedy u cimbálu“a ten „bigbít“tam zakladatelé dali prostě proto, že festival jako tradičně rockový před čtyřiadvaceti lety začínal. Jenže stejně jako zakladatelskou generaci vzal čas a jiné starosti ani to, co se v užším smyslu míní tím prapodivným českým slovem bigbít, už dneska na programu nenajdete.

Beseda u bigbítu je festival, na němž se potkávají žánry jako málokde. Elektronika střídá soudobý folk, alternativní experimentální rock si podává ruku s aktuálními odrůdami jazzu, sofistikovaný moderní pop se hraje na stejné scéně jako folklor. A to všechno v obvykle velmi zajímavém provedení kapel, jež většinou nejsou slavné, často dokonce ani známé, ale o to je hledačská dramaturgie chvályhodnější.

Největším zahraničním jménem letošního ročníku jsou norští Jaga Jazzist, jejichž vystoupení bude prý pro pořadatele splněným snem. Kromě nich tu zahraje třeba americko-indická písničkářka Shilpa Rayová, dánští Blondage, belgičtí Go March nebo slovenští Longital. Ty všechny, amnohé další, doplní český výkvět v čele s – jak jinak – Květy, dále Kittchenem, Please The Trees nebo Ghost of You. Plus řada dnes možná „bezejmenných“, například lokálních písničkářů, účastnících se zdejší soutěže, kvůli nimž ale stojí za to se sem vydat. I když je to pro leckoho lán cesty. Jde totiž patrně o nejvýchodněji položený český festival, ze slováckého Tasova je to do slovenské Skalice vzdušnou čarou skoro stejně daleko jako do Veselí nad Moravou. Ale zkuste to. Kromě popsaného tam na vás totiž čeká i příjemné prostředí topolového hájku, milí, neuvěřitelně pohostinní lidé a v neposlední řadě lahodné domácí pálenky. Jsme přece přímo v jejich kraji.