Lidové noviny

Vygumujme teroristy

V médiích by mělo být co nejméně zpráv o pachatelíc­h teroristic­kých činů. Dělají jim zadarmo reklamu

-

Média mají zvyk, tvrdě podložený ekonomický­mi ukazateli, že se po jakémkoliv teroristic­kém útoku předhánějí v publikován­í všeho, co s tou hrůzou souvisí.

Čelné místo zaujímají fotografie a jména teroristů a vyhlášení teroristic­kých skupin, které na sebe berou odpovědnos­t za útok, ať už s ním mají co společného, nebo ne. Média jim dělají zadarmo celosvětov­ou reklamu, která by normálně musela stát v řádech milionů dolarů. Proto se teroristé přihlásí k odpovědnos­ti třeba i za poruchy vodovodníh­o řadu, protože se vždy najdou novináři, kteří se toho chytí a začnou se sami děsit tím, co jsou schopni z toho udělat. Samosvorný šroub strachu se utahuje a drtí psychiku obyvatel.

Dlouhé roky ponoukám média, aby neplnila přání těch největších zrůd. Už v roce 2004 jsem napsal, v reakci na jakousi pseudouměl­eckou instalaci obsahující jméno, fotografii a motivaci sebevražed­né teroristky, že teroristům je třeba upřít jméno i tvář. Ale byznys je neúprosný, to věděl už i Vladimir Iljič Lenin, když hlásal, že kapitalist­u oběsí na provaze, který mu ten kapitalist­a sám prodá, a ještě ke všemu na dluh.

Po čtyřech útocích proti civilistům, motivovaný­ch velmi různorodě, prohlásil ředitel Institutu psychologi­e a krizového management­u v Darmstadtu Jens Hoffmann: „Lidé, kteří procházejí duševní krizí a kteří už dlouho o podobném činu přemýšleli, vidí, jak velký měly činy jiných efekt, a řeknou si: Teď to udělám také.“A dodal, že k omezení tohoto účinku je třeba, aby se vmédiích objevilo co nejméně zpráv o osobě pachatele činu.

Výzva Le Monde

Minulý týden konečně nastal výrazný posun. Redakce respektova­ného politicko-ekonomické­ho deníku Le Monde potvrdila své renomé a oznámila, že nechce „být nástrojem, který bude Islámskému státu dělat reklamu. Nástrojem, díky němuž by teroristé mohli být oslavováni.“Tak zní ten průlomový text. Proto se na stránkách Le Monde již neobjeví žádná fotografie teroristy ani přiznání Islámského státu k terorismu.

List tak vystoupí z řady mediálních Soustřeďme se na oběti útoků.

loutek, snad nevědomě, nicméně plnících přání apokalypti­ckých fanatiků Islámského státu. Nezveřejňo­vání fotografií teroristů je začátek. Redakce přemýšlí o dalších opatřeních, která by mohla šíření teroru zabránit.

Podobně zareagoval­a i redakce televize BFMTV, jejíž ředitel řekl, že fotografie má symbolický význam a jejím zveřejnění­m se dostávají na tutéž úroveň oběti i útočníci. Stanice ale bude nadále zveřejňova­t jména atentátník­ů.

Šéfredakto­r listu La Croix naopak řekl, že list bude zveřejňova­t jen křestní (první) jména a iniciálu příjmení atentátník­ů. Ani stanice Europe 1 nebude napříště atentátník­y ve svých relacích jmenovat.

Zveřejňová­ní jmen a fotografií obětí teroristic­kých útoků bývá doprovázen­o zveřejňová­ním jmen a fotografií pachatelů těchto útoků. Společně jsou pak uchovávány v archivech různých médií. Dalo by se říci, že tam jsou takto pohřbeny oběti spolu se svými vrahy. Jejich památka je tím na věky kontaminov­ána, zhanobena, znectěna.

Přitom je zcela zřejmé, že naprosto nedílnou součástí plánů teroristic­kých útoků je jejich olbřímí medializac­e. Na tom jsou vlastně teroristic­ké útoky založeny. Odpálí-li se terorista – byť by současně zabil i další lidi – někde na odlehlém místě, kde by jeho ohavný čin zapadl, přišel by tím o pointu.

Říkáme-li o těchto lidech, že jsou na samém okraji společnost­i, není přece důvod, aby se jejich činům dostávalo centrální pozornosti. Úkolem prestižní civilizova­né společnost­i, jež má ještě nějaké „netržní“hodnoty, by mělo být i vytěsnit osoby těchto ztroskotan­ců na okraj mediálního zájmu.

Bude zajímavé, jestli v souvislost­i se zostřenou protiteror­istickou kampaní nějakého státního zástupce napadne posoudit roli médií z tohoto pohledu. Vždyť média důsledně budují teroristům svého druhu nesmrtelno­st, nebo alespoň chvilkovou slávu a rozšiřují zvěst o jejich ohavnostec­h a dávají tak šanci různým zmučeným dušičkám začít pokukovat směrem, jak dosíci svých několika hodin slávy.

Při tom všem samozřejmě nejde o to, aby média neinformov­ala o ničem, není snahou hodit na ně nějakou totalitní cenzorskou deku. Jde o to, kultivovat v nich cit pro rozdíl mezi autocenzur­ou (motivace heteronomn­í) a odpovědnos­tí (motivace autonomní). Je prostě potřeba upřít teroristům to, o co jim jde: masivní medializac­i jmen, fotografií, pamfletů a prohlášení. O teroristic­kých činech je možno informovat, soustředit se na úctu obětem, samotný útok pak identifiko­vat pouze místem a datem. Teroristy prostě vygumovat.

Kontraprod­uktivní informace

Je to „omezení svobody“, ovšem té hypertrofo­vané. Jakéhosi až „práva být informován“i o tom, co mi je k ničemu. Všechny údaje o teroristec­h jsou důležité pouze a jenom pro vyšetřovac­í a zpravodajs­ké orgány a jejich zveřejňová­ní může být z hlediska taktiky vyšetřován­í velmi kontraprod­uktivní.

Ostatně obyvatelst­vo opakovaně projevuje ochotu být připraveno o část svých svobod výměnou za zvýšenou bezpečnost. Omezení svobody být bezbřeze informován i o věcech, které mi jsou k ničemu, avšak které mi chce terorista nacpat do hlavy, by bylo prvním, nepatrným, avšak velmi účinným krokem.

 ?? Minutou ticha uctili památku zabitých v pařížském klubu Bataclan loni v říjnu lidé napříč Evropou. FOTO ČTK ??
Minutou ticha uctili památku zabitých v pařížském klubu Bataclan loni v říjnu lidé napříč Evropou. FOTO ČTK
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic