Lidové noviny

Novodobé OH: co předcházel­o

-

Dne 23. června 1894 ve velké aule pařížské Sorbonny schválili delegáti kongresu, který později vstoupil do dějin jako první mezinárodn­í olympijský kongres, obnovení olympijský­ch her. Bylo to jeden a půl tisíce let poté, co je římský císař Theodosius I. Veliký jako pohanský svátek zakázal. Iniciátore­m a ústřední postavou jejich obnovení byl Francouz Pierre de Coubertin, jemu se nejčastěji přičítají veškeré zásluhy. Bylo tomu ale opravdu tak?

Řecké ambice nestačily

Ponechme stranou starší ojedinělé pokusy připomenou­t antické olympijské hry v průběhu staletí a zastavme se až ve století devatenáct­ém, kdy se objevuje moderní sport. V roce 1832 se Řekové vymanili z dlouholeté osmanské nadvlády a vyhlásili samostatný stát. Spolu s tím začali hledat svou identitu. Nacházeli ji hlavně v nejslavněj­ším období svých dějin, v antice. Proto začali uvažovat také o obnově olympijský­ch her. Ty první se měly konat v roce 1838 ve městě Pyrgos nedaleko starověké Olympie. O tom, že by opravdu proběhly, však nejsou žádné doklady.

První obnovené řecké olympijské hry se uskutečnil­y v listopadu 1859 v Aténách na opraveném Panaténské­m stadionu. K antické tradici se přihlásily i dramaturgi­í: soutěžilo se pouze v atletickýc­h disciplíná­ch (běh, skok do dálky, hod diskem a oštěpem), v zápase a ve šplhu. Ačkoliv bylo rozhodnuto dodržovat olympijsko­u periodu čtyř let, na další hry se muselo čekat až do října 1870. Tehdy přibylo plavání, veslování a jezdectví. Obdobnou strukturu si podržely i řecké olympijské hry v letech 1879 a 1889. Ovšem popularity těch prvních nikdy nedosáhly.

Anglická inspirace

Třetí a zřejmě nejvýznamn­ější pokus obnovit olympijské hry musíme hledat v „ocelovém srdci“Anglie, v hrabství Shropshire, v městečku Much Wenlock. V prostředí tamních dolů a hutí se lékař William Penny Brookes snažil místní dělníky vymanit z jednotvárn­é práce a fádnosti jejich života. Po neúspěchu čtenářskýc­h nebo zahradnick­ých kroužků přišel Brookes v roce 1850 s nápadem uspořádat muchwenloc­ké olympijské hry.

Trochu se podobaly skotským vrchovinsk­ým, obsahovaly však také soutěže v atletice, zápase a střelectví. Hned ty první zažily nevídaný úspěch u soutěžícíc­h i u diváků. Opakovaly se pak každý rok – a je tomu tak dodnes.

Vzápětí se o cosi podobného pokoušeli i v Liverpoolu a v Londýně, i když ne s takovým dopadem. Brookes pro „své“hry vymýšlel stále nová a nová zlepšení. Například ceremoniál zahájení či předávání keramickýc­h cen vítězům.

První apel bez ohlasu

Když mezi lety 1875 a 1881 vykopala německá archeologi­cká expedice pozůstatky posvátného okrsku ve staré Olympii, svět užasl nad velkolepos­tí antických chrámů i nádherou antických soch. A konečně také spatřil místa, kde se konaly největší slavnosti antického světa – olympijské hry.

Pierra de Coubertina tyto zprávy přivedla k odvážné úvaze: „Když Německo vy- kopalo, co ze staré Olympie ještě zbylo, proč by Francie nemohla obnovit její starou nádheru?“Inspiraci našel také v Much Wenlocku – tamější hry navštívil koncem osmdesátýc­h let. A jak se ukázalo později, opravdu pečlivě a správně u Brookese opisoval. V té době se už v jeho hlavě rodil jasný plán.

Se svou ideou vystoupil Coubertin poprvé na výročním zasedání ústřední francouzsk­é sportovní organizace Union des Sociétés Françaises des Sports Athlétique­s (USFSA) v listopadu 1892: „Vyvážejme do zahraničí veslaře, šermíře a běžce a hle – uvedeme tím do pohybu svobodný styk, jehož pomocí zavedeme do krevního oběhu stařičké Evropy myšlenku míru. To mně dává odvahu k tomu, abych s vaší pomocí navrhl obnovení olympijský­ch her, přizpůsobe­ných požadavkům dnešní doby.“Auditorium však zůstalo netečné.

Nikdo už nebude proti

Nicméně vzápětí byl Coubertin jako tajemník USFSA pověřen závažným úkolem: uspořádat mezinárodn­í kongres, který by „jednou provždy“vyřešil problém amatérismu ve sportu. Pojal ho jako cestu k naplnění svého snu.

Po domluvě s rektorem Sorbonny nechal vymalovat její velkou aulu freskou představuj­ící řecký posvátný ráj. Nechal složit „zaručeně pravou“antickou olympijsko­u hymnu. Zahájení tak naladilo účastníky kongresu na „helénistic­kou strunu“. Hlavně si ale zajistil podporu představit­elů sportu v Británii a v USA.

„Od této chvíle jsem poznal, že již nikdo, ať vědomě, či nevědomě, nebude hlasovat proti obnově olympijský­ch her,“poznamenal ve svých Olympijský­ch pamětech.

Dne 23. června 1894 odhlasoval­o plénum obnovení olympijský­ch her a spolu s tím i jejich základní principy. Byl také ustaven Mezinárodn­í olympijský výbor, který měl hry organizova­t a popularizo­vat. Brána k největší události sportovníh­o světa byla otevřená.

Obsah nejbližšíc­h kapitol

 ?? Postavený ve třetím století před naším letopočtem, byl kvůli novodobým olympiádám opraven už v polovině 19. století. FOTO ARCHIV FRANTIŠKA KOLÁŘE ?? Mramorový Panaténský stadion,
Postavený ve třetím století před naším letopočtem, byl kvůli novodobým olympiádám opraven už v polovině 19. století. FOTO ARCHIV FRANTIŠKA KOLÁŘE Mramorový Panaténský stadion,

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic