Když to zvládl Milan Kundera…
eská literatura to samozřejmě nemá v zahraničí snadné: je malá. A při vědomí, že na největší, tedy angloamerický trh pronikne celkově míň než pět procent překladů, je v obrovské konkurenci.
Přesto si nemusí zoufat. Europeana Patrika Ouředníka, zábavně podané „stručné dějiny dvacátého věku“, vyšla v roce 2001 a už má překlad do víc než třiceti jazyků. Přes dvacet jazykových mutací má Michal Viewegh. Na záda mu dýchají Jáchym Topol, Tomáš Halík, Radka Denemarko- vá, Michal Ajvaz nebo nejnověji Kateřina Tučková, která doma prodala svých Žítkovských bohyní už přes sto třicet tisíc výtisků.
Zájem je ale i o klasiky. Ve světě se ví z překladů dobře o dramatech a esejistice Václava Havla. Trvalý zájem poutají Hrabal, Čapek, překladatelsky náročný Vančura. Z básníků pak třeba Holan, z filozofů Jan Patočka, Karel Kosík nebo Ladislav Klíma. O Haškově renomé si ale mohou nechat zatím zdát: Švejk se nedávno dočkal nových, vesměs veleúspěšných překladů do arabštiny, italštiny, němčiny, uvažuje se o francouzštině. Na otázku, s čím si v zahraničí spojují Čechy, sice padne nejčastěji odpověď, že s pivem – ale hned za pivem je Švejk. Ostatně Hašek měl pivo rád.
Je to málo?
Švejk a hlavně Hrabal jsou hodně populární v Polsku. Bohumil Hrabal dokonce víc než globálně renomovaný Milan Kundera. Vůbec Polsko české literatuře přeje: ročně tu vyjde dvacet, možná pětadvacet titulů české literatury. Hlavně té nové, narozené po roce 2000. Pokud vyjde celkem každoročně v překladu zhruba dvě stě titulů české literatury, je polský podíl rekordní – víc než jedna deseti- na. Zájem o české autory je trvale i v Německu, jak svědčí úspěšná tažení Jaroslava Rudiše nebo Radky Denemarkové. A úspěch na německojazyčném trhu znamená mimo jiné solidní příspěvek do osobního rozpočtu.
V dalších světových jazycích uspějí čeští literáti spíš výjimečně. Rusko sází na klasiky, viz opulentně pojaté výbory a soubory Hrabala, Fischla nebo Otokara Březiny. Ve Francii si potrpí na bibliofilsky vypravenou poezii (Halas, Hejda, Holan, ale i Doležal nebo Krchovský). Ve Španěl- sku zazářil před pár lety Miloš Urban, v Americe Michal Ajvaz. Na americkém trhu se za poslední dekádu objevilo zhruba čtyřicet překladů české literatury, letos třeba román Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem.
Je to málo? Jak se to vezme: zhruba stejný počet titulů prosadila nizozemská literatura. A to je Nizozemsko ekonomicky silnější a ve prospěch svých spisovatelů vynakládá mnohonásobně víc finančních prostředků než český stát.
Dotace, agenti, ceny
Český stát podporuje vývoz své literatury do cizích jazyků soustavně od roku 1998. Zatímco předloni dalo ministerstvo kultury na překlady devětapadesáti titulů tři miliony korun, letos byla suma více než dvojnásobná – a počet podpořených titulů vyšplhal na sto třicet pět. Ve srovnání se srovnatelným, tedy se zeměmi bývalé Jugoslávie, s Maďarskem, Slovenskem nebo Bulharskem, je to jasně nejvíc. Ten soupis stojí za pozornost ještě z jiného důvodu. Aby vyniklo, jak důležitou roli hraje pro současného českého spisovatele jeho agent. Nebýt Edgara de Bruina (agentura Pluh), Dany Blatné (DB Agency) a Marie Sileny (PragLit) byl by seznam chudší o zhruba šedesát položek. Z velké části právě díky svým agentům prorazili ve světě Ouředník, Ajvaz, Denemarková, Urban nebo Tučková.
Hrají v tom roli i pozitivní kritiky posbírané doma? Sotva. Hrají v tom roli literární ceny? Minimálně. Zahraniční vydavatel se občas opře o výsledky Magnesie Litery (ta podpořila třeba zájem o Šrutovy Lichožrouty) nebo Státní ceny za literaturu (vedle Šruta a Ouředníka ji v posledních letech získala třeba Daniela Hodrová). Daleko větší význam mají ovšem ceny, které míří rovnou ven – tedy Cena Evropské unie za literaturu a Cena Česká kniha. Ta první funguje od roku 2009 a z českých spisovatelů si pro ni do Bruselu jeli Tomáš Zmeškal (2011) a Jan Němec (2014). Ta druhá oslavila letos pět let a získali ji třeba Markéta Baňková, Matěj Hořava nebo zmíněný Němec. O Ceně EU je samozřejmě slyšet víc a má větší dopad. Už jen proto, že vítězná kniha získává automaticky dotaci na překlad do zhruba desítky dalších evropskounijních jazyků.
Kdo má dneska z českých spisovatelů v zahraničí největší úspěch? Milan Kundera, to se ví. Který titul je vůbec nejpřekládanější? Haškův Švejk, to se možná taky ví. A dál: O koho je v cizině zájem v posledních dvou třech letech? Kde se české literatuře daří nejlíp? A bez koho by se na cestě za překladem neobešla? O české literatuře se v zahraničí ví. Úměrně její kvalitě a významu. Možná i trochu víc.
Sláva a peníze
Co z toho všeho výše řečeného plyne? O české literatuře se v zahraničí ví. Úměrně její kvalitě a významu. Možná i trochu víc. A pokud si některý český spisovatel dneska stýská, že mu chybí sláva a peníze, může se hravě stát spisovatelem světovým. Stačí naučit se světový jazyk, najít si k ruce šikovného agenta a prosadit se v globální konkurenci. Když to zvládl Milan Kundera...
Autor je literární a výtvarný kritik, působí v oddělení literatury a knihoven MK ČR