Půliči dětí

Soudy nemají volit střídavou péči bezhlavě

stavní soud preferuje dlouhodobě střídavou péči v případě, že se rodiče dohodnou a na výchově společně spolupracují. Jenže tak to vždy nebývá, proto se soud začal vymezovat i proti střídavé péči, v níž mnozí vidí všelék. V nálezu z prosince 2014 ÚS specifikuje, za jakých okolností je střídavá péče vhodná a kdy nikoli. Kritéria, která zde stanovuje, jsou jasným vodítkem pro obecné soudy.

V kostce lze říci, že rodiče musejí spolupracovat, musí mezi nimi být shoda o výchově, a nikoli jen splňovat nějaká „hmotná“kritéria, tedy schopnost zajistit potomkovi střechu nad hlavou a výživu.

Včerejší nález Ústavního soudu je vlastně kapitulací před rodiči neschopnými shody. Spor o dceru těchto konkrétních rodičů totiž Ústavní soud řešil již v červnu 2014. Tehdy konstatoval, že účelové odstěhování se není překážkou střídavé péče. Proč po dvou letech došel k názoru opačnému? Protože holčička začala navštěvovat základní školu a střídavá školní docházka na vzdálenost 300 kilometrů rozhodně není pro dítě komfortní. Jinak řečeno, pokud střídavá péče způsobuje dítěti psychickou nepohodu, musí být upřednostněna práva jeho před právem jednoho z rodičů.

Tento konkrétní případ jistě v mnoha mužích vzbudí pocit křivdy, protože matka svým dlouhodobým účelovým chováním dosáhla nakonec svého, otce z výchovy téměř vyloučila. Avšak soud myslí, a zcela správně myslel i v tomto případě, na zájem dítěte. Často neexistuje bezbolestné řešení.

Mnozí rodiče totiž po rozvodu používají dítě jako nástroj, kterým si vyřizují účty se svým bývalým partnerem, a zpravidla tím i zprvu klidného partnera vyprovokují k reakci, což dítěti přispěje v lepším případě k psychické nerovnováze. Avšak i rodiče, kteří dítě „půlí“spravedlivě a s nejlepšími úmysly, často dětem chystají krušné chvíle. Třeba když je jako hosty přivádějí do svých nových rodin. Martin Zvěřina