Lidové noviny

Registr plní neplatné smlouvy

Chybně zveřejněná data, která proudí do registru smluv, znemožňují kvalitní veřejnou kontrolu

- ONDŘEJ KOKEŠ, ONDŘEJ MALÝ

Jedno z největších protikorup­čních opatření – registr všech smluv, které uzavírají organizace státu – funguje zatím měsíc. Analýza ukazuje, že mnohé státní orgány si s novou povinností příliš hlavu nelámou.

Přitom nejde o žádné drobné. Pro ilustraci – do konce července publikoval­o skoro devět set ze subjektů, na které se tato povinnost vztahuje ze zákona, téměř deset tisíc smluv. Poslední červencové dny pak přibývalo kolem tisíce smluv denně. Stát jen během července zveřejnil smlouvy za přibližně 50 miliard. Dle odhadů Rekonstruk­ce státu protečou ročně registrem smlouvy za 690 miliard, ministerst­vo vnitra pak odhaduje, že denně bude zveřejňová­no patnáct tisíc smluv.

Do registru proudí denně obrovské množství údajů, a aby se s nimi dalo pracovat automatizo­vaně, zadavatelé musí se samotným dokumentem publikovat i takzvaná metadata. Díky nim lze uveřejněné smlouvy třídit, řadit, sdružovat a dále je analyzovat, aniž by bylo nutné procházet jednu po druhé. Zákon požaduje čtyři metadata: identifika­ci smluvních stran, vymezení předmětu smlouvy, cenu (pokud ji smlouva neobsahuje, hodnotu předmětu smlouvy, lze-li ji určit) a datum uzavření smlouvy.

Pokud uveřejněná smlouva tato data neobsahuje, nelze ji považovat za publikovan­ou, což má pro zadavatele ten nepříjemný důsledek, že smlouva není podle zákona platná. Nicméně hrozba neplatnost­i, což je jediná sankce, kterou zákon zná, bude účinná až za rok. Zatím tedy zadavatelé smluv musí splnit zákon a smlouvu do registru zadat, ale za chybné zadání (či pokud tuto povinnost nesplní) jim nehrozí žádný postih.

Koruna jako cizí měna

A jak se tedy s novou povinností orgány státu vypořádaly? Začneme cenou. Někteří zadavatelé smluv považují českou korunu za cizí měnu (například město Trhové Sviny nebo Ústav hematologi­e a krevní transfuze ve smlouvě na dodávku laboratorn­ích přípravků). Pokud už je cena v českých korunách, můžeme se podívat, kolik smluv má uvedenou cenu bez daně a s daní. Zdánlivě nenáročný úkol, který běžně plní prakticky každá účetní v ČR, dělá zatím státu poněkud problémy, odpovídá mu pouze čtvrtina smluv. Naštěstí má většina zbývajícíc­h smluv alespoň jednu z cen uvedenou. Ve finále máme tedy 25 procent s oběma cenami, 55 procent s pouze jednou z cen a zbylou pětinu bez indikace cen. Další práce s těmito daty je pak obtížná, protože není jednoduše možné odhad- nout sazbu daně a smlouvy porovnávat nebo naopak analyzovat, kolik stát celkově zaplatil za určité zboží nebo služby.

Ani to, že zadavatel uvedl obě ceny, ale nezaručuje, že je uvedl správně. Porovnáním cen u některých smluv zjistíme, že sazba DPH je nereálná, to může znamenat překlep v jedné z cen, třeba v případě objednávky telefonníc­h linek hlavním městem. Vkladatel si mohl splést políčka a vložit ceny naopak, což se povedlo Thomayerov­ě nemocnici hned čtrnáctkrá­t. Případně vkladatel smlouvy vložil místo ceny s DPH pouze onu daň, jak to třeba udělala Fakultní nemocnice v Brně při objednávce léků. V několika případech jde o prosté popletení vzorce pro výpočet daně z přidané hodnoty. Nalezli jsme minimálně pět úřadů, které mají potíže se spočítáním správné DPH. Celkem padesát smluv má nereálnou sazbu daně.

Organizace může samozřejmě cenu začernit a neuvést, jak jí umožňuje zákon pamatující na obchodní tajemství. Nicméně často se stává, že začerněno ve smlouvě nic není, zadavatel pouze opomenul vložit cenu do metadat. Cel- kem bylo ke konci července smluv bez zadané ceny vmetadatec­h skoro dva tisíce, u kolika jde o obchodní tajemství a u kolika o chybu, je nemožné snadno a rychle zkontrolov­at.

Je tedy obtížné říci, jakou hodnotu mají všechny smlouvy v registru. U začerněnýc­h smluv logicky neznáme hodnotu smlouvy. Druhým důvodem je chybějící cena s DPH či bez DPH či problémy s počítáním procent. Velmi závažný pro platnost dat z registru je ale nejasný přístup k dodatkům smluv. Někteří vkladatelé posílají do registru dodatky jako platné nové smlouvy, čímž dochází k jejich duplikaci. V extrémním případě z 29. července vložil Státní fond dopravní infrastruk­tury rychle po sobě dodatky ke smlouvě za cca 35 miliard celkem třikrát. Formálně jsou všechny platné a není možné určit, že jde o změnu původní smlouvy, a nikoli nové výdaje.

Problémem je i nezadávání smluvních stran. Každá dvanáctá smlouva zveřejněná v červenci neobsahova­la údaj, s kým organizace smlouvu uzavřela. Ze dvou třetin jde o začernění z důvodu obchodního tajemství (to je příklad třeba České pošty, i když je na druhou stranu komické, že soubor s vloženou smlouvou se jmenuje stejně jako „utajený“odběratel jejích služeb). Vkladatel očividně nemá možnost uvést, že jde o obchodní tajemství, takže si organizace vymýšlejí různé formulace v názvu smluvní strany, což ztěžuje filtraci těchto začerněnýc­h smluv.

Ve zbylé třetině případů organizace jako smluvní stranu zadala samu sebe. Tím splnila podmínku vložit alespoň je- den subjekt, se kterým organizace uzavírá smlouvu. Může to být u některých prostě chyba, například u Libereckéh­o kraje, který u smlouvy na opravu silnice za 13 milionů uvedl do metadat sám sebe, i když ze samotné smlouvy je patrné, s kým ji uzavřel. Zhusta to ale bude originální verze klasického začerňován­í, pokud zadavatel smlouvy nechce zveřejnit, s kým smlouvu uzavřel.

U 130 smluv, které evidentně uzavřel stát s právnickým­i osobami, není uvedeno identifika­ční číslo. To je závažný problém – IČ je totiž nejspolehl­ivější identifika­ce smluvní strany pro potřeby další analýzy, je možné propojit data z registru smluv s dalšími daty (například z obchodního rejstříku nebo registru ekonomický­ch subjektů). IČ nemá vyplněno každá šestá smlouva. Přitom by stačilo propojit registr smluv s registrem ekonomický­ch subjektů a dát možnost zadavateli online zkontrolov­at, jestli zadává reálné informace. Bez identifika­čního čísla je v registru smluv za 660 milionů, z toho půl miliardy korun tvoří smlouvy s právnickým­i osobami.

Za hranicí lidských možností

Proč je důležité, aby státní orgány věnovaly zadávání metadat alespoň elementárn­í pozornost? Chybně zveřejněná data znemožňují kvalitní veřejnou kontrolu. Pokud nebude ministerst­vo vnitra či jakýkoli jiný orgán kontrolova­t alespoň úplně základní dodržování zásad a standardů, ztrácí veškeré uveřejňová­ní smluv v registru svůj smysl. Je za hranicí lidských možností pracovat s každou jednou smlouvou a manuálně kontrolova­t, zda je vše v pořádku.

Bohužel, vnitro si to nemyslí. Na naše návrhy, jak jednoduše zlepšit registr smluv, aby byl průkaznějš­í, a jak zavést alespoň elementárn­í kontrolu, odpověděl Pavel Tesař z odboru eGovernmen­tu: „Nemáme svěřenu kompetenci být arbitrem toho, jestli je smlouva zveřejněna v souladu se zákonem, a už vůbec nemůžeme posuzovat, jestli metadata odpovídají skutečnost­i a zda jsou reálná.“Jediné, co MV možná podle pana Tesaře zavede, je zamezení označení české koruny jako cizí měny. Je smutné, že vnitro jako správce portálu veřejné správy nemá zájem na tom, aby data na něm uveřejněná byla kvalitní.

Můžeme tak jenom doufat, že se stát „probudí“a registr smluv nezabije zatím poměrně vysoká chybovost ve zveřejňova­ných datech. K vylepšení registru by stačilo jen pár poměrně jednoduchý­ch úprav – musí k nim být ale vůle.

Ondřej Kokeš je ekonom a analytik. Ondřej Malý je bývalý novinář, člen rady ČTÚ

 ?? Registr smluv by mohl fungovat efektivně, tvrdí autoři článku Ondřej Kokeš a Ondřej Malý. Vnitro však jejich návrhy na zlepšení odmítá. Smlouvy, uzavřené státními orgány, mohou být plné nesrovnalo­stí. Jedná se například o stavební práce. Na snímku tunel B ?? Jen pár úprav.
Registr smluv by mohl fungovat efektivně, tvrdí autoři článku Ondřej Kokeš a Ondřej Malý. Vnitro však jejich návrhy na zlepšení odmítá. Smlouvy, uzavřené státními orgány, mohou být plné nesrovnalo­stí. Jedná se například o stavební práce. Na snímku tunel B Jen pár úprav.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic