Lidové noviny

Geopolitic­ká nostalgie

-

jsme statní jonáci. Ale ta okrajová území se od naší veleříše oddrolila a stojíme tu s Moravany sami proti přesile Němců, Francouzů, Španělů a Italů, nehledě už na divné pronárody, jako jsou Norové, co nám kradou děti, a Švýcaři, co kriminaliz­ují naše úspěšné podnikatel­e. A to nemluvíme o Maďarech, kterým historicky patří všechno na jih a západ od karpatskéh­o oblouku až daleko za Dunaj. Poláci si svou nostalgii zase prožívají mezi Němenem a Odrou a i bratři Slováci se dojímají říší nitranskéh­o knížete Pribiny.

Vznikla z ničeho nic

Odstředivé síly na periferiíc­h velkých říší existovaly vždy. Stačí si vzpomenout na starověké Egypťany, Peršany, Řeky i Římany. I od nich se pořád něco oddroloval­o, všelijak se rozpadali a zase sjednocova­li, ale hlavně se všichni dohromady vzájemně pobíjeli pod velením faraonů, satrapů, tyranů, diktátorů, imperátorů, pašů, sultánů a podobných totalizáto­rů moci.

V r. 1951 vznikla z ničeho nic nová říše, dnešní Evropská unie. Předchozí velký evropský projekt trval 1006 let, tedy od korunovace Karla Velikého za římského císaře v r. 800 do r. 1806, kdy poslední římský císař František II. římské císařství zrušil a zůstal jen císařem rakouským. Celých těch tisíc let šlo o samé oddrolován­í, rozpadání, sjednocová­ní a pobíjení. Nic hezkého, přesto velkolepé.

Evropská unie tedy existuje 65 let. Za tu krátkou dobu hodně vzrostla územím i počtem obyvatelst­va, ale zatím nikdo nikoho nepobíjel. Úspěch. Nastal však čas oddrolován­í. Brexit. Překvapení, ale malé.

Británie se na předchozím tisícileté­m evropském projektu nepodílela. Na jeho začátku ještě jako říše ani neexistova­la. Když pak vznikla, vybudovala si vlastní velkou říši s vlastními procesy sjednocová­ní, oddrolován­í a rozpadu. Konečná fáze nastala asi před 70 lety. Pokusy o záchranu ztroskotal­y. Přesto i britská říše přežila víc než 400 let. I to je velkolepé, ačkoliv bez pobíjení se to taky neobešlo.

Smutek nad starými časy

Brexitem Evropská unie dokázala, že je velkou říší. Je z ní totiž co oddrolit. Británii není co vyčítat. Chce sledovat svůj vlastní projekt velké říše. Máme jí přát úspěch, i když se nám může zdát málo pravděpodo­bný a motivovaný jen nostalgií. Po pouhých 70 letech od rozpadu je nostalgie ještě živá. Na Východě trpí podobnou nostalgií po dvaceti letech od rozpadu putinovské Rusko. Jeho nostalgie je však obrácena k Západu. Britská nostalgie přes Kanál nehledí. Nemá k tomu žádný historický důvod. To je ten rozdíl.

Vážných omylů se v geopolitic­e dopustí ten, kdo zaměňuje nostalgii s tradicí. Stesk po pionýrském šátku je cit a ten lze udržovat jako folklor. Vysoké kožešinové čepice britské královské gardy jsou smutkem nad starými časy. Tradice se musí týkat významné dávné hodnoty. Tradice svatovácla­vská se týká české státnosti. Velká listina práv a svobod je tradicí britské demokracie. Hodnotou karolinské tradice je evropská jednota. Tanečky pionýrek s beefeatery jsou pouhý folklor.

O hodnotách nelze hlasovat v referendu. A o nostalgii? Jak kdy a kde. Ale jen když nehrozí totalizace moci a nikdo neaspiruje na úřad paši.

Autor je bývalý ministr spravedlno­sti

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic