Lidové noviny

Steaua zažila slávu i boj o jméno

-

diktátora Nicolaeho Ceaușeska. A ještě dlouho po pádu jeho režimu, přesně do roku 1998, řídila klub armáda. Jenže transforma­ce na soukromou společnost se moc nepovedla.

Podle rumunských soudů si Gigi Becali, šéf klubu a jedna z nejkontrov­erznějších postav rumunského sportu i politiky, značku Steaua po převzetí vlády nad klubem zaregistro­val nelegálně. Znak, barvy i jméno, zkrátka všechny symboly souvisejíc­í s klubem náležely ministerst­vu obrany. „Becalimu nikdy nepatřil ani kousek historie Steauy,“bouřil se právník ministerst­va Florin Talpan. „Pod touto značkou jsme vyhrávali trofeje a bereme si všechno zpátky. Už nedopustím­e žádné další zmatky.“

Situaci navíc komplikova­la skutečnost, že Becali zrovna seděl ve vězení – pykal za podivné kšeftování s pozemky i za prokázanou korupci ve fotbale.

Přesto zpoza mříží zmatky urov- nal a s ministerst­vem dojednal kompromis. Steaua nakonec mohla znovu začít používat své jméno i barvy, jen znak se musel změnit.

Fanoušci si oddechli. Ale stejně dál nostalgick­y vzpomínají na časy, kdy rumunský šampion válcoval celou Evropu.

Dnes si to lze těžko představit, ale osmdesátá léta klubům z menších zemí nahrávala. I ony mohly dojít na vrchol, protože konkuren- ce v evropských soutěžích nebyla zdaleka taková jako v současnost­i.

Pohár mistrů evropských zemí, předchůdce Ligy mistrů, hrály skutečně jen týmy, které v daném roce vyhrály ve své zemi ligu. Stačilo mít trochu štěstí na soupeře a dalo se dojít daleko.

Steaua se tak v roce 1986 přes dánské Velje, Honvéd Budapešť, finské Kuusysi a Anderlecht Brusel probila až do finále, kde narazila na favorizova­nou Barcelonu.

Kníratý brankář Helmuth Duckadam tehdy v Seville pomohl k bezbrankov­é remíze v základní hrací době a hlavně čaroval při penaltách – chytil čtyři v řadě! Zastínil další hvězdy, kterých tehdy Steaua měla dost, ale sám se brzy úplně vytratil.

Pár týdnů po finále ho na dovolené u Černého moře začala pobolívat ruka, lékaři odhalili trombózu a nechybělo moc, aby došlo k amputaci. S velkým fotbalem byl náhle konec.

Slavné období Steauy ještě chví- li pokračoval­o, ale vzpomínky na největší úspěchy už poněkud blednou. Ještě v roce 1989 byla znovu ve finále Poháru mistrů, jenže od té doby došla nejdál do semifinále poháru UEFA v roce 2006.

Marně se v posledních dvou letech snažila i o účast v Lize mistrů. Zvlášť bolestivé bylo vyřazení od Ludogorce Razgrad.

Bulharský tým, který do té doby nikdy do milionářsk­é soutěže neprošel, dostal odvetný zápas do penaltovéh­o rozstřelu, ale zdálo se, že nemá šanci. Po červené kartě totiž v závěru zápasu přišel o brankáře, nemohl střídat a do branky šel stoper Cosmin Moti.

Coby Rumun měl asi krajany přečtené, chytil dvě penalty a zařídil postup. Hrdina Duckadam musel jen lomit rukama. A vzpomínat...

Ze vzpomínek už ale Steaua dál žít nechce, touží zase trochu oživit slávu.

První cíl? Postup do Ligy mistrů. Sparta bude proti.

 ?? Steauy Bukurešť v PMEZ z roku 1986 FOTO WIKIPEDIA ?? Památný triumf
Steauy Bukurešť v PMEZ z roku 1986 FOTO WIKIPEDIA Památný triumf

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic