Velikán z Corcovada žehnající Riu
Počasí toho dne nestálo za nic. Mlha, déšť a prý i takový nepříjemný chlad. Byť zimu v tropickém Riu de Janeiro si našinec přece jen musí trochu odmocnit.
Zkrátka a dobře, slavnostní odhalení jednoho z nejvýznamnějších brazilských a vůbec latinskoamerických monumentů – sochy Krista Spasitele alias Cristo Redentor na hoře Corcovado – se onoho 12. října 1931 dvakrát nepovedlo. Tedy co se klimatických podmínek týče. Jinak to byl totiž sukces. Aby ne. Socha žehnajícího Krista byla až do devadesátých let největší svého druhu na světě, než ji předehnaly další. Nyní má prvenství monument Krista Krále v Polsku.
TERRA INCOGNITA
V Riu už pozítří odstartuje olympiáda a Cristo Redentor – dominanta zhruba 17milionového města – patří poprávu k nejnavštěvovanějším místům megapole. Je vidět takřka odevšud. Přesně tak, jak si to přál padre Pedro Maria Boss, misionář, jemuž se o Kristově vyobrazení na jedné z rijských homolí zdálo v roce 1859. „Corcovado! Tam ční velikán z kamene, vysoký, strmý, smutný; jako by zpovídal celý širý horizont. Kdy přijde?“ptal se lazarista v básni, již o snu napsal. Ideu vztyčit nad tehdejší brazilskou metropolí sochu Krista Boss přednesl císařské princezně Isabele Brazilské. Souhlasila. Stavět se začalo až mnohem později, v roce 1922, už za republiky. Isabela zemřela o rok dříve v exilu, na sochu se zapomnělo.
Až přípravy na oslavy stého výročí nezávislosti na Portugalsku (1822) připomněly knězův dávný sen. Soutěž trvala rok, samotná stavba podle vzoru Heitora da Silvy Costy pak dalších devět let. Dnes se Cristo Redentor tyčí do výše 38 metrů, jen chodidloměří 1,35metru a ruce se rozpažují do šíře 28 metrů. Inženýři a sochaři tehdy vybrali kromě betonu i mastek, měkký kámen, v němž lze snadno zanechat rýhu nehtem, ale vydrží změny teplot i nárazy větru. Od roku 2007 socha patří mezi sedm moderních divů světa. A údajně nejen z hlediska architektury. Při náročné stavbě v nelehkých podmínkách totiž nikdo nezemřel. Stavbu tak podle některých Brazilců „vedly ruce Boží“.