Stálé příznaky života
Sochařské sympozium na slovensko-maďarské hranici očima jeho kurátora
Cered je malebná vesnička v regionu Nógrád na severu Maďarska, na samé hranici se slovenským Novohradem. Do několika malých domků, které tvoří uměleckou kolonii, zvou její zakladatelé amajitelé, výtvarníci Cecília Kunová a László Sánta, a umělecký ředitel projektu malíř a grafik Csaba Fürjesi už 21 let umělce z nejrůznějších koutů Evropy a vytvářejí jim podmínky pro intenzivní tvůrčí práci na zadané téma. Letošní sympozium hostí tvůrce ze Slovenska, Polska, Srbska, Německa a České republiky a nese název Známky života. „Přiděleným“materiálem je dubové dřevo z místních lesů.
Je pochopitelné, že jednotlivé tvůrčí naturely přišly s vlastním viděním a se zohledněním svého uměleckého vývoje. Pravděpodobně nejzřejmější je to u Berlíňanky Ute Deutzové, původně šperkařky, která se při své třetí účasti rozhodla vyzkoušet práci s materiálem vysoké hmotnosti. Své východiskové tvarové inspirace nezapře ani v ceredské variaci na dva články pomyslného řetízku, vyvedenou z dubových hranolů, které v mohutné pravoúhlé prostorové instalaci mohou v krajině sloužit také jako místo odpočinku.
Velmi osobně se exploatace místního genia loci zhostil český výtvarník Vladimír Kovařík ze zlínské univerzity. Už dlouhodobě se svými díly věnuje tématu „obývání“a „uchopování“krajiny. Jeho loňská instalace v Galerii Klenová si otevřela celou Šumavu. Letošní variace je komornější, ale i tak se při usednutí do velkého čtvercového prostoru „otevřeného“domu „pro jednoho“můžete opřít pohledem do úžlabiny říčky Tarny a za stěnou zeleného akátového větvoví tušit průhled do kopců nedaleké Mátry.
Trojnásobná byla slovenská účast. Děkan banskobystrické Fakulty výtvarných umění sochař Juraj Sapara přijel do Ceredu se svými kolegy Jozefem Suchožou a Ivanou Slávikovou. Sám se představuje rozvíjením tématu oválných stél-kapliček. Jozef Suchoža revitalizuje starou studnu a dává jí nový význam přivedením vodního živlu v podobě padající vodní clony. Spolu s Ivanou Slávikovou také připravili obrovitou sochu stylizované husy, typického obyvatele okolních kopců.
Přicházející kámen a dům, který se brání
Pozoruhodná významová ambivalence se objevuje u Marka Sienkiewicze z polské Vratislavi. Obranně zahrocené dřevěné kůly vytvářejí stěny do všech stran orientované ptačí budky. To vše v „bezpečnostních“, varovných žlutočerných barvách. Symbolika domu, který se brání, je více než zřejmá... Hned vedle intenzivně brousí dubové stély-nohy jeho kolega Marcin Michalak s intimnějším tématem kráčejícího, přicházejícího kamene. Zdejší kraj je kamenů prost, a proto ty potřebné musejí „přijít“. S motivem dvoj- směrné obrany a se špičatými kůly pracoval také vojvodinský Slovák Ďula Šánta.
Historie v kruhadle
Sám organizátor Csaba Fürjesi reflektuje nejčastěji konfrontaci historie a současnosti prostřednictvím kombinování historického materiálu, fotografií, obrazů a nástrojů denní potřeby se světelnými instalacemi LED pásků. Nejnověji to jsou verze dávných vzorů z výšivek „přeřezané“v originálním, sto let starém kruhadle na zelí. Historie sama vstupuje pod nůž našich interpretací...
Zdůrazňovat smysl podobných setkání je pravděpodobně zbytečné, výsledky jsou dostatečně výmluvné. Přidávají ne sice zásadně hlučný, ale přesto intenzivní hlas do drobícího se mnohohlasí aktuálně zkoušené Evropy, přesněji zkoušené vize jednotné Evropy jako prostoru pro život a tvorbu, spolupráci a toleranci.
P. S.: A aby byl i tento jeden hlas více slyšen, maďarské ministerstvo kultury právě zřídilo cenu Art Colony Cered pro vybrané dílo v daném roce.
Autor je vysokoškolský pedagog