Varování pro dnešní svět
Obyvatel Londýna si mohl, usrkávaje ranní čaj, objednat po telefonu roztodivné produkty z celého světa v takovém množství, jaké mu vyhovovalo, a mohl očekávat, že mu budou brzy doručeny k jeho dveřím. V té samé době mohl investovat své jmění do přírodních zdrojů či podniků v jakékoli části světa.“Ne, tohle není citace z nějaké knihy pojednávající o počátku 21. století. Jsou to slova ekonoma Johna Maynarda Keynese, jimiž popisoval situaci v letech těsně před propuknutím první světové války.
Lidstvo si tehdy, stejně jako dnes, užívalo výdobytků globalizace. Rozvoj železnice a parolodní dopravy v 19. století zmenšil svět. Příkladem za všechny budiž Velká Británie, kde se náklady spojené s dopravou během let 1740–1840 takřka nezměnily, aby pak mezi lety 1840 a 1910 spadly o 70 procent. Zboží se najednou mohlo převážet snadněji a také levněji. Po celém světě se rázem mohly přesouvat komodity. Stejně tak začal obíhat po celém světě i kapitál. Bylo běžné, že kupříkladu britští střadatelé financovali stavbu železnic v Jižní Americe. Toho, že se donedávna nedostupné kontinenty přiblížily, využívali i lidé. Z Evropy ve třech dekádách po roce 1846 emigrovalo každý rok na 300 tisíc lidí a v letech 1900–1914 dokonce každoročně kolem milionu lidí. Svět se propojoval a lidé z toho profitovali. Ve Francii, Ně- mecku a Spojených státech se v letech 1870 až 1913 národní důchod na obyvatele zdvojnásobil. Ve Velké Británii vzrostl za tu samou dobu o tři čtvrtiny. Přesto zanedlouho onen Londýňan usrkávající čaj s docela velkou pravděpodobností vykrvácel v bojích první světové války. A společně s ním skončila i éra první skutečné globalizace, doprovázená do té doby nevídanou prosperitou. Nás by mělo zajímat, jak k tomu došlo, protože tehdejší dění nápadně připomíná to, čím prochází dnešní svět.
Stejně jako nyní i tehdy globalizace přinesla radikální ekonomické a sociální změny, s nimiž se bylo občas těžké srovnat. A stejně jako dnes i tehdy existovala silná skupina lidí, která se nedokázala nebo ani nechtěla těmto změnám přizpůsobit. Výhod globalizace si užívali málo nebo vůbec. Udělali tedy to, co frustrovaní lidé v takové situaci obvykle dělávají – hledali někoho, na koho by svůj neúspěch svedli. I tehdy toho dokázali někteří politici šikovně využít. Typickým příkladem může být dlouholetý vídeňský starosta a zuřivý antisemita Karl Lueger, oblíbený politik jistého Adolfa Hitlera. Lueger měl tehdy v Říšské radě jednoho velkého názorového protivníka, muže jménem Tomáš Garrigue Masaryk. Na dnešní domácí politické scéně bohužel podobně statečného politika těžko hledat. Slyšet jsou spíše populisté volající po zavírání hranic a stavění plotů. Jejich příznivci, aplaudující takovým návrhům, by si ale měli uvědomit dvojí. Za prvé, populističtí politici nikdy v historii nedokázali přivést stát k prosperitě. K tomu je totiž občas zapotřebí učinit nepopulární opatření. A za druhé, pohled na dráty natažené na hranicích je stejný z obou stran.
Stejně jako nyní přinesla globalizace i v minulosti radikální ekonomické a sociální změny, s nimiž se bylo těžké srovnat. A stejně jako dnes i tehdy existovala silná skupina lidí, která se nedokázala, nebo ani nechtěla těmto změnám přizpůsobit.