S tímto král Přemysl Otakar II. nepočítal
Čtrnáctitisícový Hlučín se potýkal a stále potýká s různými dopravními potížemi. Máme křižovatky, jejichž projetí z vedlejší silnice je skutečnou zkouškou trpělivosti i řidičského umu. Hlavní průtah z Ostravy na Opavu město necitlivě rozděluje na dvě části. Parkování se k těmto bolestem přidalo nějak postupně, nenápadně, až nabobtnalo vlastně v závislosti na tom, jak se nám daří lépe. Z někdejšího luxusu osobního auta pro rodinu se stalo sotva přijatelné minimum. Jen za poslední tři roky jich ve městě přibylo dva tisíce. S tím král Přemysl Otakar II, když nechával před 760 lety budovat naše město, nepočítal.
Před více než rokem jsme stáli před rozhodnutím, zda zvolit sankce nebo domluvu pro řidiče, kteří parkovali v uzounkých historických ulicích tak nešťastně, že například zdravotníci měli čím dál větší problém bezpečně projet. Zvolili jsme domluvu. Postup- ně poslechli. Přesunuli vozy na parkoviště, jenže zaplnili i místa vyhrazená pro majitele parkovacích karet.
Přišly očekávané emoce
Nemáme na radnici patent na rozum, proto jsme se ptali na zkušenosti v dalších městech. A většinou jsme se dovídali totéž – parkování se prostě musí zpoplatnit a počítejte s tím, že první odezva bude vesměs negativní. A byla. Také navrhovaná cena 1200 korun za parkovací kartu na rok spustila lavinu emocí. Nakonec jsme se dohodli na kompromisu. Parkovací karty pro vyhrazená parkoviště jsou nutné pouze v pracovní dny od 17 do 7 hodin. Cena parkovací karty pro centrum zůstala na 1200 korunách za rok, ovšem pro přilehlé části města stojí jen 360 korun. Po více než půlroce se ale ukazuje, že problémy s parkováním nekončí a při jejich řešení se ještě zapotíme.
Zároveň s hledáním optimálního systému se samozřejmě snažíme zvýšit počet parkovacích míst, aniž bychom z Hlučína udělali jedno velké parkoviště. Uvědomujeme si totiž, že město musí být hlavně dobrým místem pro život lidí, nejen pro pohyb aut.