Na děti ohled nebereme
Nálezů Ústavního soudu ke sporům rodičů je čím dál více. Není to radostné čtení. Za starých špatných časů byl rozvod až tou úplně nejzazší volbou – mnozímanželé tak zůstávali ve zcela dysfunkčních vztazích, dusili jeden druhého ve vlastní šťávě a děti vyděšeně pozorovaly, jak se rodiče k sobě mohou chovat. Dnes je rozvod (čím dál častěji jen rozchod, protože svatba vyšla z módy) všeobecně přijímaným řešením partnerských neshod či únavy. Z hlediska soužití dvou lidí jasné řešení – z hlediska dětí samozřejmě problém. Od krajnosti, kdy spolu lidé zůstávali v nenávisti kvůli dětem, se dnes často rozcházíme bez ohledu na děti.
Klíčový problém je podle Chlívku tento: ačkoli dle judikatury konstitučního tribunálu rozhodují úřady i soudy rodičovské spory „v nejlepším zájmu dítěte“, ve skutečnosti v nejlepším zájmu dítěte jednáme jen výjimečně. Nejen rodiče, kteří často v konfliktní situaci používají dítě jako zbraň proti tomu druhému. Ale i soudy, které se musejí držet platných zákonů – a ty rozhodně „v nejlepším zájmu dítěte“psány nejsou. Naopak. Právo umožňuje rodičům dělat si, co se jim zachce, dítě je pak jen objek- tem, jenž nese všechny důsledky a jehož práva nikdo nechrání.
Chce se jeden z rodičů odstěhovat na druhý konec republiky? Nikdo mu v tom nezabrání – a ještě navíc pak velkou vzdálenost použije jako argument proti střídavé péči. Založí si oba rodiče nové rodiny, mezi nimiž pak „staré děti“jen pendlují, takže nikde nejsou doma? No a? Tatínek a maminka přece mají právo na své štěstí!
Že to jinak nejde? Jde. Zplozením potomků získáváme odpovědnost, která logicky omezuje naši svobodu. A zákony by to měly mnohem více zohledňovat. Právě proto, aby děti nebyly jen objekty, jimž nechtěně ubližujeme.
Mnohé státy v USA přesně toto vtělily do zákonů. Právo dětí na oba rodiče, právo dětí na bezpečí – a tato práva jsou nadřazena rodičovské libovůli. Chceš se odstěhovat od partnera, s nímž máš děti? Samozřejmě, ale jen do okruhu 30 mil, jinak se zříkáš svých rodičovských práv a povinností. Je často nemyslitelné, aby tatínek hned přivedl dětem novou, lepší maminku: pokud nesouhlasí oba rodiče, tak ani jeden nesmí, když má v péči děti, mít přes noc doma nového partnera. Kruté, že? Ale jde jen a jen o ochranu dětí, které beztak trpí rozchodem. Stejně přísná pravidla platí pro péči: pokud se rodič dětem aktuálně nemůže věnovat, musí nejprve vyzvat druhého rodiče – teprve když ten nemůže, může využít babiček či chův.
Nepředstavitelné, co? To by bylo, aby nás někdo omezoval, s „pseudoargumentem ochrany dětí“!
Zplozením potomků získáváme odpovědnost, která logicky omezuje naši svobodu. A zákony by to měly mnohem více zohledňovat. Právě proto, aby děti nebyly jen objekty, jimž nechtěně ubližujeme.