Rozjímání o stranách

Nespavost občas léčím nočním sledováním televizního záznamu sněmovního jednání. Při jedné takové proceduře napadla mne hříšná otázka: co by si počaly české politické strany, kdyby musely žít jen z členských příspěvků svých straníků?

Opakoval by se příběh dinosaurů. Strany by uhynuly dříve, než by jim došlo, že potřebují občanské členstvo. Že je potřebují, že musí soustavně s ním diskutovat, že se musí trvale snažit o zvyšování jeho počtu. Ale proč by to dělaly, když své finance mají od státu jisté? Jednou za čtyři roky sbubnují volební hlasy, inkasují státní dotaci za jeden hlas a pak nám, milí spoluobčané, môžete bozkať riť.

Vím, že to zcela bez státních financí nejde. Platí zde středověké „lepší špatný král než žádný

Pondělí Neff král“. Lepší špatné strany než žádné strany. Vždyť strany vyjadřují, obhajují a prosazují zájmy různých sociálních skupin na půdě parlamentu, místo toho, aby se tak dělo rvačkami v ulicích. Jenže u nás ty zájmy nevyjadřují strany prakticky neexistující, nýbrž jen jejich sekretariáty. Vždyť například počet členů tří vládních stran páčí se asi na padesát tisíc, přičemž voličů je nějakých osm milionů. Ozdobou na tomto žluklém dortu byla strana Úsvit pana Okamury, která měla celých sedm členů. Holt výnosně podnikat lze různě.

Mělo by nám vadit, že o naše hlasy strany usilují, o naše členství však nikoliv. Býval jsem voličem ČSSD, ale o místní organizaci dověděl jsem se náhodou. Co dělá? Zřejmě sladce hnípá. Mám zase volit ČSSD? A kterou? Sobotkovu, to

Úterý Putna

Středa Baldýnský by šlo. Nebo tu generálního zrádce a trojnásobného veřejného lháře Haška? Nebo dvojnásobného zrádce Chovance či jednonásobného zrádce Zimoly? Ti všichni byli za svůj charakter odměněni funkcemi. Proč? Protože žádná kloudná sebereflexní diskuse neproběhla a ani proběhnout nemohla, neboť strana je spíše jen namalovaná, členů jako fotbalistů na Islandu.

O straně pana Babiše ani nemluvím. Samozřejmě takřka bez členů a bez programu, pokud nepovažujeme za program slavnou větu „všichni kradnú“a rozdávání kobližek. Vše mají zřejmě nahradit investice do novin a tak sehnat stádečko voličů. Lidovci se svým jednou ano, dvakrát ne a třikrát možná by měli být nepřístupní voličům neznalým okultních věd. Opoziční ODS se tváří, že nikdy nic nepohno-

Čtvrtek Rejžek jila, ačkoliv pohnojila všechno od privatizace přes Klause až k Nečasovi, a její dnešní lídr připomíná čerta převlečeného za majora Armády spásy. U TOP, jakkoliv sympaticky proevropské, stačí vyslovit jméno Kalousek a volební lístky vám vypadnou z rukou. Lze volit pouze podle partajních lídrů?

Když dnešní strany nestojí o členy, budou voliči stát o nové strany nesystémové, proti nimž může být dnešní ANO ještě milionová. No a co? Stát to zamázne a stranickým pašům, imitujícím partaje, to zřejmě vadit nebude. JIŘÍ HANÁK

Pátek Šustrová Sobota Hanák