Dělení kořisti
Když strana ztrácí, funkcionáři se bouří
Stranické bunty vznikají nejčastěji po volbách, protože ty zahýbou stávajícími strukturami. Buď je posílí, nebo naopak oslabí. Bohuslav Sobotka by mohl být v klidu, kdyby věděl, že po říjnových krajských a senátních volbách strana příliš mocensky neoslabí.
Ale že oslabí, je jisté. Zaprvé to odpovídá trendu krajských voleb, kdy sociální demokraté se zpožděním kopírují výsledky ODS, takže po říjnu již nemusejí být součástí většiny krajských koalic. Zadruhé, ve volbách druhého řádu se volič snaží kompenzovat – pomáhá opozici. A zatřetí, sociální demokraté nemají ani stálé, ani disciplinované voliče – k volbám přijdou v hojném počtu tehdy, když mají pocit, že jsou něčím ohroženi. A tady jde stranická reklamní vychvalovací „masírka“proti životnímu zájmu – neburcuje voliče k volební účasti.
Cíl krajských voleb, tedy spoluvládnout v drtivé většině krajů a šéfovat alespoň v pěti, by zajišťoval sociální demokracii dostatek ošklivě řečeno „teplých místeček“pro prominentní straníky, kteří přišli o své dosavadní posty. A o tom, že takových každá úspěšná strana má po prohraných volbách víc, než je snesitelné, může vyprávět každý předseda.
Bohuslav Sobotka, když pacifikoval stranu po lánském puči, nepostupoval jinak, rozdával placená místa výměnou za loajalitu. To byl ovšem v pozici čerstvého premiéra. Jenže podzimní volby mu přivedou do Lidového domu, s pravděpodobností hraničící s jistotou, více zájemců, než byl kdy schopen „nakrmit“.
Musí se ale předseda nutně bát hned o post? Pravděpodobně nikoli, stranická dvojka Milan Chovanec nemá zájem na tom, aby se na vrchol drali další konkurenti, a má v současné době víceméně jisté, že přítele Sobotku v příhodném okamžiku vystřídá. Ostatně mnoho potenciálních lídrů sociální demokracie nemá, pokud nebereme vážně kašpárky, kteří se sápou do jakékoli funkce. Daleko spíš předseda oslabí a bude muset pustit vliv těm skupinám, které své mocenské posty obhájí. V nejhorším pak každý krok, který trochu vybočuje z obvyklé koaliční rutiny, vyjednávat vnitrostranicky.
Jinak případné prohrané podzimní volby, jakkoli mohou sociální demokraty bolet a mrzet, nemusejí znamenat nic ve výhledu k těm parlamentním, ale zkuste to vysvětlit lidem, kteří mají vyklidit kanceláře, na něž si zvykli. Martin Zvěřina