Dream team to není, postrach ano
(od našeho zpravodaje z LOH) Bylo to od první minuty svým způsobem strhující – a zároveň i jaksi nudné.
Nikdy jste nevěděli, kdo z amerických basketbalistů se rozhodne zakouzlit: dokonalou střelou, bleskovou prací nohou, zatlučením míče do koše či trojkovou smrští, jakou předvedl i Kevin Durant, největší superhvězda aktuálního kádru.
Jenže kvůli tomu všemu bylo zároveň jasné, jak to proti Číně dopadne – a tak to i skončilo: výhrou. Přesněji drtivou výhrou. Vstup USA do turnaje skončil 119:62.
„Jedno vítězství je za námi, dalších sedm chybí ke zlatu,“pronesl Jimmy Butler, hráč Chicago Bulls.
A každý se ptá: Je tohle nějaká obdoba Dream teamu, oné nesmrtelné basketbalové legendy z Barcelony 1992, jejíž slávu sice nikdo nikdy nevyrovná, ale jíž se jiné americké olympijské týmy aspoň solidně přiblížily?
Těžko soudit z úvodního zápasu. Chybějí nejslavnější ze slavných – LeBron James a Stephen Curry, absencí bylo víc. Ale americká síla je i tak drtivá a totéž platí o přitažlivosti.
„Melo, vidím tě,“zakřičela do ticha jedna z Brazilek na Carmela Anthonyho, oblíbenou megastar NBA, která má fanoušky skutečně po celé planetě – včetně Ria, pochopitelně. Později ji napodobil jiný ženský hlas. A další…
„Melo“Anthony v tom není sám. Durant, jeden z nejtalentovanějších mužů své generace, vládl s 25 body, v týmu jsou až božsky nadaní střelci Klay Thompson či Kyrie Irving, bouřlivák Draymond Green. Jde i o mužstvomladých hvězd, neboť osm z nich (dvě třetiny kádru) se narodilo v roce 1989 či později.
Nehledě na to všechno diváci dlouho nebyli naplno vtaženi do děje. Často mlčeli. Největší ra- dost měli z košů outsidera, a dokonce si několikrát „na truc“bouřlivě zaskandovali: „Čína, Čína!“
Hala Carioca 1 se pořádně zaplnila až před půlí; nejspíš i proto, že se fronta na jednu z největších atrakcí letních her táhla až kamsi k cyklistickému velodromu. Pak už Brazilci radostně dupali a rozjížděli hromadný vlnivý pohyb.
Ale stejně byste čekali víc. Že by se snad už i tento vybraný sportovní chod přejedl?
Po demolici Číny platí, že od roku 2006 USA na mezinárodní scéně vyhrály 69 zápasů za sebou. A pokud se série v Riu nezastaví na čísle 76, což by znamenalo dovršení olympijského hattricku, bude sportovní svět v šoku.
Jejich tým je předurčen k triumfům. K ničemu jinému. Po celonárodní ostudě v Aténách 2004 – ji- nak pouhý bronz nelze nazvat – vyhrál v Pekingu i v Londýně. Teď má zažít zlatou sambu a je tomu ochoten obětovat mnohé.
Ale i tu show pořád umí. Těch smečí! V americké hře byly cítit nerozehranost a nesehranost, ale i obrovská koncentrace. Při hymně mělo všech dvanáct borců v modrých teplákovkách levou ruku za zády a pravou na srdci, v očích vášeň a odhodlání. Hrát za nástupce Dream teamu – jakkoli by tohle mohl být třeba spíš Efektivní tým nebo Tým zlatého hattricku – ohromně zavazuje. Každý to ví.
Kdo by v Riu rád způsobil senzaci na americký účet, potřebuje maximální shodu okolností: kuráž, skvělou formu, výpadek soupeře. „My ale pořád můžeme být mnohem, mnohem lepší. A to by mělo ostatní strašit,“řekl Anthony.